Majitel hostinské koncese s oprávněním podle § 16, lit. f) živn. řádu není za účinnosti min. nař. č. 213/1910 ř. z. oprávněn vyráběli sodovou vodu ani za tím účelem, aby ji podával svým hostům, byť i smíšenou s vínem nebo s ovocnými šťavami.
Podle § 37 živn. ř. má živnostník právo spojití veškeré práce, jichž je třeba, aby úplně zhotovil výrobky své. Toto ustanovení nelze vykládati tak, že živnostník smí zhotovovati takové výrobky, u nichž zhotoveni spočívá výhradně v takových pracích, k nimž dotčený živnostník zásadně oprávněn není. Vždy zde musí býti nějaká hlavní práce, k jejímuž vykonávání dotčený živnostník zásadně oprávněn je, a s touto prací smí v důsledku § 37, odst. 2 živn. ř. spojiti jiné práce jen tenkráte, mají-li tyto jiné práce při zhotovení výrobku povahu pouhých prací pomocných. Také platí toto ustanovení jen pro onen výrobní proces, který nutně předchází tomu, aby vznikl úplně dohotovený výrobek, t. j. takový předmět, který o sobě je způsobilý býti samostatným předmětem trhu, naproti tomu nezmocňuje živnostníka, aby při výrobcích, vznikajících spojením několika výrobků samostatných, si směl tyto samostatné výrobky zhotoviti sám i tenkráte, je-li k tomu třeba výhradně jen prací, k nimž on zásadně oprávněn není.
Poněvadž, jak je nesporné, sodová voda se vyrábí výhradně vháněním kyseliny uhličité do obyčejné vody pitné, tedy prací, která je podle ministerského nařízení č. 212/1910 ř. z. vyhrazena jediné majitelům zvláštních koncesí, udělených podle tohoto nařízení, a není zejména zahrnuta v koncesi hostinské, a poněvadž takto vyrobená sodová voda je sama o sobě již úplně dohotoveným výrobkem, spadajícím pod pojem občerstvení ve smyslu § 16 lit. f) živn. ř., nelze na základě pouhé koncese hostinské a výčepnické s oprávněním podle § 16 f) ž. ř. přiznali oprávnění sodovou vodu vyráběli ani k tomu účelu, aby hostinský smíšením se šťávami ovocnými neb s vínem připravil občerstvení jiného druhu.
Nález ze dne 1. dubna 1938 č. 5380/35-4.