K exekuci vkladem vnuceného práva zástavního za vykonatelnou peněžní pohledávku na obecní nemovitost není třeba prohlášení správního úřadu podle § 15 ex. ř.Podle § 15 ex. řádu může býti exekuce proti obci k vydobytí peněžních pohledávek, ač nejde-li o uskutečnění práva zástavního ze smlouvy, povolena toliko na takové majetkové součástky, kterých může býti použito k uspokojení věřitele bez újmy veřejných zájmů, o něž obec se má starati. Netýká se tedy toto omezení všech druhů exekuce, nýbrž jen těch, které slouží k uspokojení věřitele a které by veřejné zájmy ohrozily. Ohroziti by je mohly tím, že by obci byly odňaty součásti majetkové, nebo že by jejich používám obcí bylo omezeno nebo jemu bráněno (srov. § 4 min. nař. č. 153/1897 ř. z., vydaného podle čl. XLI. zák. čís. 78/1896 ř. z. o zavedení exekučního řádu, kteréžto nařízení platilo ještě v době naříkaného rozhodnutí, pozbyvši platnosti teprve nabytím účinnosti vlád. nař. č. 86/1936 Sb.).Vklad vnuceného práva zástavního za vykonatelnou pohledávku na nemovitost nemá za následek ani odnětí této součástky majetkové obci, ani se jím neobmezuje ani nebrání jejímu užívání obcí; podle § 87 ex. ř. slouží nikoliv k přímému uspokojeni pohledávky, jako vnucená správa nebo dražba, jež jsou samostatnými druhy exekuce (§§ 97, 133 ex. ř.), nýbrž toliko jen k zajištění pohledávky na nemovitosti a vykonatelnosti i vůči všem dalším jejím vlastníkům (§ 89, odst. 2 ex. ř.), nemajíc o sobě na disposici s nemovitostí vůbec vlivu.Z toho, že se pokládá exekuce vnuceným zřízením práva zástavního za první stupeň exekuce uhrazovací, nic pro sípornou otázku neplyne, když nelze tvrdili, že by touto exekucí byly ohroženy veřejné zájmy obce způsobem shora uvedeným.Nález ze dne 1. února 1938 č. 5096/35-5.