Majitel studně nemá ze zák. č. 332/1920 Sb. ve znění zákona č. 236/1922 Sb. právní nárok na zdravotně policejní zákrok k ochraně vody ve své studni.
Stěžovatelka se domáhala bezvýsledně v pořadu stolic politických úřadů ochrany své studně, v jejíž blízkosti zřídil soused hnojiště, a motivovala žádost důvody zdravotními. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí v této záležitosti vydané nebylo způsobilé zasáhnouti do stěžovatelčiných práv. Péče o zdravotně bezvadnou vodu ve studních spadá zajisté do pojmu policie v příčině zdravotní, kterou vykonávati náleželo podle § 28, odst. 2, č. 5 čes. zřízení obecního obcím. Výkon zdravotní policie, obstarávané obcemi, přešel podle zákona č. 332/1920 ve znění zákona č. 236/1922 na stát a náleží státním úřadům politickým. Jde-li však o výkon policie, pak sluší míti zato, že příslušné úřady postupuji v těchto věcech na ochranu veřejného zájmu a nikoli v soukromém zájmu jednotlivců. Aby bylo možno uznali, že soukromník má právní nárok na výkon policie, bylo by nutné, aby právní předpis výslovně takovéto právo soukromníka založil, neboť jinak platí všeobecná zásada, že policie zakročuje pouze v zájmu veřejném a že na její zákrok nemá jednotlivec právní nárok.
Ve věcech zdravotní policie však není možno v platných právních předpisech nalézti žádné ustanovení, jež by bylo lze vykládati tak, že jednotlivec může vznášeti na úřady právní nárok, aby byl určitý policejní zákrok vykonán. Naopak v zákoně čís. 332/1920 je funkce zdravotní policie ve věcech vody pitné, užitkové, tekoucí i stojaté... kvalifikována v § 4, bod 2, jako dozor.
Neměla-li však stěžovatelka podle toho, co bylo řečeno, vůbec právo na policejní zákrok žalovaného úřadu, pak nemohlo dojiti k porušeni jejích práv, jestliže žalovaný úřad její petit zamítl, při čemž je zcela nerozhodné, z jakých důvodů tak učinil.
Nález ze 7. dubna 1938, č. 3544/35-4.