Zákon o ochraně cti ukládá soudu v § 9, odst. 1 imperativně, aby upustil od uložení trestu pro čin tam uvedený, učinil-li žalobce návrh a prohlášení ve smyslu § 9, odst. l, čís. 1 téhož zákona. — Toto prohlášení nelze odvolati.
Rozh. ze dne 29. ledna 1938, Zm I 19/38, čís. 6115 Sb. n. s.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona do rozsudku krajského jako odvolacího soudu v L. ze dne 13. března 1937, a usnesení okresního soudu v Ch. ze dne 30. března 1937 takto právem;
Rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v L. ze dne 13. března 1937, pokud jím byl obžalovanému A. za přestupek dle § 1 zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n., jímž byl uznán vinným, uložen trest peněžitý 50 Kč a pro případ nedobytnosti trest vězení v trvání 24 hodin, jakož i usnesením okresního soudu v Ch. z 30. března 1937, jímž bylo vysloveno, že se obžalovanému podmíněný odklad trestu nepovoluje, byl porušen zákon v ustanoveni § 9, odst. 1, čís. 1 zák. o ochraně cti č. 108/1933 Sb. z. a n. Zmíněný výrok a citované usnesení okresního soudu v Ch. se zrušují jako zmatečné a zrušený výrok o trestu nahrazuje se výrokem, že se podle § 9, odst. 1, č. 1 zák. o ochr. cti upouští od uložení trestu.
Důvody: Rozsudkem okresního soudu v Ch. z 22. ledna 1937 byl A. podle § 259, čís. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby pro přestupek podle § 2 zákona o ochraně cti čís. 108/1933 Sb. z. a n., jehož se prý dapustil tím, že v prosinci 1936 v Ch. před M. urazil soukromého žalobce výrokem citovaným v rozsudku, kterým jej mohl vydati v opovržení nebo jej snížiti v obecném mínění.
Krajský jako odvolací soud v L. rozsudkem ze dne 13. března 1937 vyhověl odvolání soukromého žalobce, podanému proti citovanému zprošťujícímu rozsudku, zrušil jej a uznal A. vinným přestupkem podle § 1 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n., jehož se dopustil tím, že manželce soukromého žalobce v prosinci 1936 vyprávěl, že si její manžel, t. j. soukromý žalobce K., v kavárně sedl ke kurvě, a že když k této číšnici jde, je velmi přesný, do schůze však obyčejně přijde pozdě, — čímž ublížil K. na cti, a odsoudil A. podle § 1 cit. zák. k peněžitému trestu 50 Kč, pro případ nedobytností do vězení na 24 hodiny. Rozhodnutí o podmíněném odkladu trestu bylo ponecháno prvnímu soudu.
Usnesením z 30. března 1937 vyslovil okresní soud v Ch., že se obžalovanému podmíněný odklad výkonu trestu nepovoluje. Odsouzení je pravoplatné, trest byl vykonán.
Výrokem o trestu a výroky s ním souvisícími byl porušen zákon v ustanovení § 9, odst. 1, čís. 1 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n. ke škodě obžalovaného. Citované ustanovení ukládá soudu imperativně, aby od uložení trestu pro trestný čin, uvedený v §§ 1, 2 nebo 4 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n. upustil, jestliže se žalobce omezil toliko na návrh, aby obviněný byl uznán vinným a výslovně pro- hlásil, že nežádá, aby byl také potrestán. Podle protokolu o hlavním přelíčení ze dne 21. ledna 1937 omezil zástupce soukromého žalobce žalobní návrh na uznání obžalovaného vinným a výslovně upustil od jeho potrestání. Podle § 19, čís. 3 cit. zák. nemůže býti prohlášení, že se žalobní návrh omezuje toliko na uznání obžalovaného vinným, odvoláno a nemohlo proto ani prohlášení soukromého žalobce, učiněné při hlavním přelíčení dne 21. ledna 1937, s účinkem býti odvoláno jeho prohlášením při odvolacím přelíčení dne 13. března 1937, že navrhuje odsouzení obžalovaného podle žaloby, mínil-li tím soukromý žalobce původní znění obžaloby, obsahující též návrh na potrestání obžalovaného. Tím, že krajský isoud jako odvolací soud v L. přes citované prohlášení soukromého žalobce, učiněné pn hlavním přelíčení dne 21. ledna 1937, uložil A. peněžitý trest, byl porušen zákon ke škodě obžalovaného a důsledkem toho byl porušen zákon též usnesením okresního soudu v Ch. ze dne 30. března 1937, jímž byl obžalovanému odepřen podmíněný odklad výkonu trestu.
Bylo proto podle §§ 33, 292 a 479 tr. ř. o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona uznati právem, jak sa stalo. Dr. Poláček.