Pokuta ukládaná starostou členu obecního zastupitelstva podle § 44 ob. zř. řes. jest pokutou pořádkovou a nikoliv výronem trestní pravomoci obecní.
Na sporu byla otázka přípustnosti odvolání z rozhodnutí okresního úřadu, jimž bylo odmítnuto odvolání do výměru obecního starosty, jímž byla členu obecního zastupitelstva uložena podle § 44 obec. zříz. čes. pořádková pokuta.
Své rozhodnutí, jímž odmítnuto bylo odvolání jako nepřípustné s odůvodněním, že není pro ně zákonného podkladu, označil žalovaný úřad jakožto konečné. Žalovaný úřad neuvedl sice, o kterou zákonnou normu opírá výrok o konečností svého rozhodnutí, nemohl však při tom — po názoru nejv. spr. soudu — mítí na zřeteli jinou normu, než článek 8. org. zák. č. 125/1927 Sb., a to buď odst. 2., větu 2., nebo odst. 3., neboť jen v případech tam uvedených končí zásadně instanční postup úřadů politických u okresního úřadu.
Poněvadž žalovaný úřad mluví ve svém rozhodnutí výslovně o tom, že odmítá odvolání z trestního nálezu, měl patrně při výroku o tom, že jeho rozhodnuti jest konečné, na mysli především odst. 2., větu 2., článku 8. org. zákona č. 125/1927 Sb., v němž jest vysloveno, že rozhodnutí okresního úřadu jako odvolacího ve věcech trestní pravomoci obecní jest konečné. Takovéto pojetí věci není však správné.
Předmětem sporu vzneseného před okresní úřad byl akt obecního starosty, jímž se členu obecního zastupitelstva ukládá pokuta podle § 44 čes. ob. zř. Pokuta, kterou ukládá starosta podle § 44 čes. ob. zř., jest však pokutou pořádkovou, nikoli výronem trestní pravomoci obecní, o níž jedná § 62 čes. ob. zř., a kterou patrně také ustanovení čl. 8., odst. 2., věta 2. org. zák. jedině má na mysli. Tento předpis tedy na daný případ nedopadá.
Žalovaný úřad mohl však míti na mysli, jak výše podotčeno, také předpis odstavce 3. článku 8. cit. zák., jenž praví, že při sporech, jejichž předmětem jest pouze peněžité plnění, nepřesahující částky 200 Kč, jest odvolání nepřípustno. Ale ani po této stránce není výrok o konečnosti rozhodnutí okresního úřadu v souhlasu se zákonem, neboť v daném případě nešlo o spor, jehož předmětem bylo »pouze peněžité plnění. Předmětem sporu byla otázka, zda se člen zastupitelstva dopustil porušení své úřední povinnosti a zda proto právem mu byla uložena pokuta. Náhodná okolnost, že poikuta tato jest určena peněžitou částkou, nečiní zdaleka z tohoto sporu spor o pouhé peněžité plnění. Na takového případy však odst. 3. článku 8. cit. zák. zřejmě nedopadá.
(Nález z 26. listopadu 1937, č. 5067/35-3.)