Jsou veřejné dávky také nájemným podle § 1, odst. 2., č. 1 zákona o ochraně nájemníků?
Soud I. stolice zjistil, že odpůrci navrhovatele dluhují vodné a dávku z nájemného Kč 128,05 a že dluh ten nezapravili, ač byli dvakráte písemně upomínáni a byla jim určena dodatečná lhůta k zaplaceni. Právem vyhověl soud návrhu, opřenému o § 1, odst. 2 č. 1 zák. o ochr, náj. Nelze vyhověti stížnosti, která uplatňuje zejména, že veřejné dávky nejsou součástí nájemného a že bylo návrh výpovědní zamítnouti, když soud zjistil, že odpůrci navrhovatele nájemné nedluhují. Stěžovatelé dovolávají se výkladu o pojmu nájemného, jak je obsažem v komentáři Crha-Steigerhof- Hronek.
Soud rekursní nesdílí tento názor, nýbrž má zato, že nájemným ve smyslu § 1, odst. 2, č. 1 zák. jest rozuměti vše, co nájemník z důvodu nájemní smlouvy jest povinen za používání předmětů nájmu pronajimateli platiti. K tomu patří i veřejné dávky, které pronajimatel jest povinen z domu nebo z nájemného zapraviti, a k jichž zaplacení se nájemník nájemní smlouvou zavázal. Správnost tohoto výkladu vyplývá zejména z § 12, odst. 2 zák. o ochr. náj., který vytyčuje přesně, z kterých důvodů lze nájemné zvýšiti a které okolnosti mají vliv na přípustné zvýšení. Jedním z těchto důvodů jest zejména také zvýšení veřejných dávek, které má pronajímatel z domu nebo z nájemného zapraviti.
Stejnou definici pojmu nájemného obsahuje § 149 zákona č. 76/1927, resp. vl. nař. z 2. února 1937, č. 15 Sb. zák. a nař. (Krajský soud v Litoměřicích, č. j. R V 1459/37.)