Povolení k vybírání mýta na neerární veř. silnici padle zák. č. 32/1867 z. z. č. je vzhledem k uživatelům silnice abstraktním aktem, není tedy vůči nim rozhodnutím neb opatřením podie § 2 zák. o n. s. s. č. 164/37 Sb.Výrazem »rozhodnutí« nebo »opatření« podle § 2 zák. o nejv. správ. soudě sluší rozuměti pouze akty t. zv. konkrétní, na rozdíl od aktů abstraktních, jež stanoví právní účinky pro abstraktně formulované skutkové podstaty. Přezkoumávati akty abstraktní není proto soud příslušný, jak je také zastáváno v jeho judikatuře (srov. na př. nález Boh. A 1847/23). Směrodatnou je tu úvaha, že akty abstraktní nemají pro jednotlivé subjekty žádné přímé právní účinky, které nastávají teprve tehdy, jestliže je takovýto akt aplikován na určitou (konkrétní) skutkovou podstatu. Pak teprve má .subjekt, do jehož právní situace je konkrétním sktem zasaženo, možnost se proti konkrétnímu zásahu a tím nepřímo i proti aktu abstraktnímu brániti, a to nejenom v cestě správní, nýbrž také stížností u tohoto soudu.V daném případě šlo o povolení k vybírání mýta na neerární veřejné silnici (mostu) podle zák. č. 32/1867 z. z. čes. Konstrukce tohoto zákona je zřejmě ta, že povolení k vybírání mýta se jeví rozhodnutím, resp. opatřením pouze vzhledem k subjektu, který se o povolení uchází, nikoli však vzhledem k uživatelům silnice (mostu), vůči nimž se jeví pouze aktem abstraktním. To je zejména patrno z § 2 zákona, kde je upraveno právě povolování k vybíráni mýta na mostech, ve srovnáni s § 3 zákona, podle něhož může býti od určitých uživatelů požadován příspěvek na udržování silnice tam, kde se mýto nevybírá.Stížnost arci dovozovala, že subjektivní právo stěžovatelovo bylo porušeno přímo povolením k vybírání mýta, ježto pachtýř mýta dožaduje se od něho zaplacení mýta za dobu minulou, pro kterou se zpětnou platností bylo povoleno mýto vybírali. Než je nutno uvážiti, že v tomto případném sporu mezi stěžovatelem a pachtýřem mýta o dodatečné zaplacení mýtných poplatků budou příslušné rozhodovati úřady politické, před nimiž bude míti pak stěžovatel možnost své stanovisko o tvrzené nezákonnosti povolení mýta pro dobu před vydáním tohoto povolení uplatniti. Ustanovení poslední věty § 17 zák. č. 32/1867 z. z. čes., podle níž okresnímu úřadu přísluší rozhodovati ve sporech stran osvobození od placení mýta povstalých, je nutno totiž — jak zastával ve své judikatuře již bývalý rakouský správní soudní dvůr ve Vídni (srov. nálezy Budw. A 1421/1902, 1879/1903) — vykládati v širším slova smyslu, neboť osvobození od mýta zahrnuje v sobě i otázku povinnosti mýto platiti, kdyžtě jen ten, kdo není povinen platiti mýto, je od jeho placení osvobozen. Jsou proto ve sporech o povinnost platiti mýto příslušné rozhodovati vždy úřady politické. Ale pak není možno ani s tohoto hlediska, uznati, že by povolení k vybírání mýta, obsažené ve vyhlášce zemského presidenta, mělo přímé právní účinky na uživatele silnice, aniž by bylo třeba zvláštního aktu, kterým by tyto účinky byly teprve in concreto založeny. ález z 12. dubna 1938, č. 2818/3.5-7.