Z administrativní judikatury nejvyššího správního soudu.Vodoprávní úřad, rozhoduje o udržovací povinnosti podle § 44 čes. vod. zák., není vázán návrhy stran, pokud jde o určeni povinných subjektů a rozvrhu břemene udržovacího.Stěžovatelka namítala, že žalovaný úřad bez návrhu některého ze zájemíků, tedy ultra petitům, přibral stěžovatelku k řízení a uložil ji povinnost, aby v určitém percentuálním poměru udržovala vodní náhon, a že tedy tento postup úřadu je vadný. Nejvyšší správní soud neuznal tuto námitku důvodnou, neboť vodoprávní úřad, rozhoduje-li o udržovací povinnosti podle § 41 vod. zákona, není vůbec vázán návrhem některého ze zájemníků, nýbrž může sám z úřední moci zahájili řízení směřující ke zjištění subjektů k udržováni povinných a, k případnému rozvrhu břemen udržovacího. Není-li však vodoprávní úřad vůbec vázán návrhem některého ze zájemníků, nemůže důsledně návrh jedním ze zájemníků podaný bránili úřadu, aby k řízeni nepřibral a do svého rozhodnutí nepojal všechny ony subjekty, jež udržovací povinnost podle zákona postihuje. Nedává-li petit v návrhu jednoho ze zájemníků obsažený ani nezbytný podklad, ani nepřekročitelný rámec řízení směřujícího k rozhodnutí o udržovací povinnosti podle § 44 vod. zák., je zřejmo, že překročení petitu je neprávem vytýkáno.Nález z 12. ledna 1938 č. 2598/35-4.