1. V případech § 20 ob. fin. nov. č. 329/1921 Sb. přísluší osadiiímu zastupitelstvu toliko stanovití rozpočet osadního majetku, který se omezuje na příjmy a vydání spojené se správou tohoto majetku. Usnášeti se o úhradě kvóty schodku obecního rozpočtu, která na osadu připadá, přísluší — se zřetelem na výsledky rozpočtu osadního majetku — zastupitelstvu obecnímu.
2. Samostatné dávky a poplatky obecní (§§ 35, 38, 28 ob. fin. nov. č. 329/1921 Sb.) lze zavěsti vždy jen pro celou obec, nikoli pro jednotlivou osadu.
Stěžující si obec vznesla na spor otázku, zda jest osada oprávněna usnášeti se na úhradě rozpočtového schodku, který na osadu připadá. Nejvyšší správní soud zodpověděl tuto otázku záporně a uvažoval takto;
Již podle obecního zřízení z r. 1864 je nejnižším samosprávným svazem politická obec, nikohv osada. Obec, nikoliv osada, je nositelem hospodářských a správních kompetencí vyhrazených samosprávě obecní v § 28; samostatná subjektivita osady po stránce právní a hospodářské jest uznána toliko v § 107 potud, že se osadě ponechává správa vlastního jmění, tedy oprávnění, jaké má kterýkoli hospodářský subjekt soukromý. Na tomto stavu nebylo popřevratovým zákonodárstvím o finančním hospodářství svazků územní samosprávy nic změněno. Za svazky takové zákon uznává pouze země, okresy a obce, nikoliv osady (§ 1 zák. 77/1927). Podle § 1 zák. č. 329/1921 Sb., sestaviti jest o všech příjmech a vydáních obce rozpočet, a to podle § 19 zák. č. 77/27 Sb. rozpočet jednotný, který podle § 1 zák. č. 329/1921 ohsahovati má všechny příjmy a vydání obce, podniků, ústavů a fondů obecních a obcí spravovaných. Arciť mluví prov. nař. č. 143/1922 Sb. k § 20 ob. fin. nov. o zvláštním rozpočtu příjmů a !)
vydání pro jednotlivou osadu. Obsah takového zvláštního rozpočtu, který se sestavuje pouze tam, kde osada při sloučení podržela vlastnictví svého majetku, je však omezen. Zákon — jak v § 20 ob. fin. nov. jasně vyjádřeno — chce totiž, aby příjmy plynoucí z takového zvláštního jmění osady zůstaly vyhrazeny pro účely osady. Jest jich proto — není-li jiné dohody — použiti pouze na úhradu výdajů připadajících na osadu. Aby tomuto ustanovení zákona bylo vyhověno, jest nutno, jak stanoví také prov. nař. č. 143/1922 Sb. k § 20 ob. fin. nov., schodek rozpočtu obecního repartovati na jednotlivé osady, mající vlastní majetek, v poměru přímých daní v nich předepsaných. Kvóta schodku připadající takto na osadu sníží se o čistý výnos osadního majetku, jak byl zjištěn rozpočtem stanoveným osadou, a zbytek representuje pak částku, která je směrodatná pro určení výše přirážek, jež na úhradu kvóty schodku na osadu připadající bylo by nutno rozepsati v osadě.
Touto úpravou nebylo nijak dotčeno zásadní rozhraničení působnosti obce a osady, resp. kompetence orgánů obecních a osadních. Osaxiním orgánům přísluší podle § 107 ob. zř. pouze spravovali jmění osady a tedy ovšem také sestavovati rozpočet příjmů a vydání spojených s držením a správou tohoto osadního majetku. Usnášeti se naproti tomu o tom, jakým způsobem se má uhraditi schodek rozpočtu obecního, a tedy — v případech § 20 ob. fin. nov. — také ta a ona kvóta jeho připadající na tu a onu osadu obce, resp. o tom, že na úhradu tu mají býti vybírány přirážky a jiné dávky, přísluší výhradně zastupitelstvu obecnímu (§ 24 ob. fin. nov. č. 329/1921 Sb., § 107 ob. zř. a ctrio).
Proti tomu nelze argumentovati ani poukazem na ustanovení § 20, odst. 2. cit. zák., neboť ten mluví jen o správě vlastního osadního jmění, k správě jmění nenáleží však ukládání veřejných dávek na úhradu schodku. V rámci jednotného rozpočtu obecního jest tedy věcí obecního zastupitelstva, aby se postaralo o úhradu schodiku pro celou obec. Rozpočet o příjmech a vydáních osadního majetku je pouze pomůckou pro to, aby obecní zastupitelstvo vzhledem k zásadě § 20 ob. fin. nov. mohlo stanovití míru zatížení přirážkového pro dotyčnou osadu.
Obecní zastupitelstvo, usnášejíc se o obecním rozpočtu a úhradě schodku přirážkou, musí v případech § 20 ob. fin. nov. — jak bylo již shora naznačeno — přihližeti k výsledkům rozpočtu příjmů a vydání osadního majeku a podle toho stanoviti výši přirážky, kterou jest vypsati v té které osadě. Jestliže v daném případě nejvýše přípustná přirážka v osadě nestačila k úhradě kvóty schodku připadajícího na osadu, pak nezbylo než — pokud by nebyla snížena výše výdajů obecního rozpočtu — postarali se o úhradu nekryté diference zavedením samostatných dávek a poplatků obecních. Poněvadž pak zákon nezná zavedení takovýchto dávek a poplatků jen pro jednotlivou osadu, nýbrž připouští zavedení jich vždy jen pro celou obec (§ 24), nezbývá nežli vyrovnati zmíněnou diferenci resultujíci v osadě tím způsobem, že se schodek obecního rozpočtu, který by se jinak uhradil přirážkou, potřebnou mírou sníží buďto snížením výdajů obecních nebo zavedením samostatných dávek a poplatků pro celou obec.
Nález z 30. listopadu 1937 č. 1339/35-4.