»Odpočivnými (zaopatřovacími) platy« ve smyslu § 7 vl. nař. č. 252/1933 Sb. o úsporných opatřeních personálních nerozumějí se odpočivné (zaopatřovací) platy jen v rozsahu, v jakém jsou podrobeny dani důchodové.
Vládní nařízení č. 252/1933 Sb. sleduje a dále prohlubuje myšlenku snížení odpočivných platů z důvodu vedlejšího výdělečného příjmu výslužníkova, která byla již vyjádřena po prvé v § 18 zákona č. 286/1924 Sb. o úsporných opatřeních ve veřejné správě a pak v § 15 zákona č. 204/1932 Sb. o úsporných opatřeních personálních. Podrobujíc totiž odpočivné (zaopatřovací) požitky jednak srážkám generelním, naznačeným v § 4, jednak snížení individuálnímu (§§ 7, 9, 10), činí zaopatřovací požitky předmětem svých úsporných opatření. Při tom nijak nestanoví, že předmětem srážek, resp. snížení jsou odpočivné požitky jen v rozsahu, v jakém jsou podrobeny dani důchodové ve smyslu zákona č. 76/1927 Sb. (nyní ve znění zákona č. 226/1936 Sb.), tedy po odečtení srážek tam podle § 15 posléz cit. zákona přípustných. Naopak stanoví pro srážky ve smyslu § 4 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. jako srážkovou základnu celkové odpočivné příjmy bez přídavku na děti, výchovného a doplňovacího přídavku ženatých (§ 6, odst. 2 zákona č. 204/1932 Sb., citovaný v § 4 vlád. nař. č. 252/1933 Sb.), tedy beze zřetele k tomu, v jakém rozsahu jsou při výměře daně důchodové podle zákona č. 76/1927 Sb. přípustný z těchto příjmů srážky podle citovaného zákona. V § 7 mluví pak vlád. nař. č. 252/1933 Sb. o odpočivném platu zcela všeobecně, bez jakéhokoli bližšího označení a staví proti tomu stálý výdělečný příjem, ale jen takový, který jest podroben dani důchodové. Vládni nařízení pokračuje na tomto místě — pokud se týče sníženi odpočivných platů — ve stopách, jež byly již naznačeny předpisem § 21, ve spojení s §§ 17 a 18 zákona č. 286/1924 Sb., resp. v § 6 zákona č. 204/1932 Sb, pro srážky, resp. snížení tam normovaná a nutno tedy i pojem »odpočivných platů«, zmíněných v § 7 vlád. nař. č. 252/1933 Sb., vykládali ve stejném smyslu, jaký byl dán oněmi dřívějšími předpisy a rozuměti jím jen »celkové odpočivné požitky«, jaké zaměstnanec má podle platných předpisů pensijních, t. j. objektivně, nikoli odpočivné požitky, jakými zaměstnanec v konkrétním případě jest podroben dani důchodové, tedy t. zv. příjmy ryzí.
Nález z 24. února 1938 č. 6363/35-14.