Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 77 (1938). Praha: Právnická jednota v Praze, 596 s.
Authors:
Byl-li závazek k náhradě nákladů sporu ujednán mezi stranami smírem, nelze usnesení o určení nákladů napadati rekursem.
(Rozh. krajs. soudu v Litoměřicích z 14. září 1937 č. j. RV 903/37.)
Napadeným usnesením ustanovil prvý soud podle smíru, ujednanélio mezi stranami sporu dne 15. června 1937, útraty žalující strany proti žalované straně částkou 1783 Kč 95 h, s výhradou poplatku ze smíru.
Stěžovatelka napadá toto usnesení proto, že prvý soud přisoudil straně žalující útraty, které nebyly potřebné k účelnému domáliáni nebo bihnění práva, a že potřebné útraty žalující strany nebyly určeny v přiměřené výši, a navrhuje, aby přisouzené útraty byly sníženy na částku 1111 Kč 95 h. Stížnosti nebylo vyhověno.
Podle § 52 c. ř. s. má nalézací soud rozhodnouti o závazku k náhradě nákladu sporu.
To soud nalézací učiniti nemohl, neboť ani ve věci hlavní, ani o nákladech sporu nerozhodoval, když strany se dohodly o vyrovnání celého sporu smírem. V tomto smíru ujednaly strany, pokud se týče nákladů sporu, že žalovaná strana zaplatí žalující straně útraty, jak soudem budou určeny, do 31. srpna 1937 pod exekucí. Proto nebyl prvý soud povolán k tomu, aby rozhodoval o nákladech sporu, a nemohl nic přisouditi straně žalující, nýbrž toliko útraty, účtované stranou žalující, upravil. Zásady § 41 c. ř. s. nepřicházejí tu v úvahu, nýbrž ustanovení § 47 c. ř. s. Podle ustanovení tohoto § jest pokládati náklady smíru za vzájemně zrušené, ačli nebylo něco jiného smluveno. Strany však smluvily v uvedeném smíru, že žalovaná strana zaplatí straně žalující náklady sporu, jak budou určeny soudem. Stala se tedy soudní úprava nákladů sporu dle dohody stran a žalovaná strana, chce-li dodržeti ujednaný smír, musí Se také této úpravě podrobili. Prvý soud nebyl povinen se říditi dle § 41 c. ř. s. a tudíž také ne advokátním tarifem a jsou výtky žalované strany, v této příčině činěné, bez podstaty.
Byl-li tedy závazek k náhradě nákladů sporu ujednán smírem mezi stranami a nerozhodoval-li nalézací soud podle § 52 c. ř. s. v napadeném usneseni o závazku k náhradě nákladů a byla-li žalovaná strana ujednaným smírem zavázána k náhradě nákladů žalující strany nejen co do důvodu, nýbrž také co do výše útrat, není rekurs odůvodněn a nebylo mu vyhověno. Dr. Frydrych.
Citace:
Byl-li závazek k náhradě nákladů sporu ujednán mezi stranami smírem, nelze usnesení o určení nákladů napadati rekursem. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1938, svazek/ročník 77, číslo/sešit 3, s. 188-189.