Převod domu s výhradou požívacího práva pro postupujícího je jednáním úplatným a je podroben dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Podle ustanovení § 4 č. 1 dávk. pravidel nejsou podrobeny dávce z přírůstku hodnoty převody neúplatným jednáním právním mezí živými. Za neúplatné právní jednání jest pokládati ve smyslu § 938 ob. zák. obč. smlouvu, kterou se druhému věc bezúplatně přenechává; tedy takovou smlouvu, při které se za poskytnuti výhody nedostane poskytovateli ekvivalentu (srov. Krčmář: Právo obligační, 1929, str. 156 a Komentář k čsl. obec. zák. obč., díl 4. 1936, str. 405). Naproti tomu za úplatné právní jednání nutno pokládali takové jednání (smlouvu), ve kterém strana věc nabývající se zavazuje za to, že jí druhá strana věc postupuje, k nějakému vzájemnému plnění. Okolnost, že snad toto vzájemné plnění je vyměřeno se zřetelem na zvláštní poměry níže než v případech pravidelných (t. zv. negotium mixtum cum donatione) nemění nic na povaze těchto právních jednání jako právních jednání (smluv) úplatných (srov. Krčmář, tamtéž str. 15).
V daném případě postoupila stěžovatelka postupní smlouvou nemovitost s výhradou doživotního požívacího práva pro sebe.
Požívací právo jest podle §§ 472 a 509 ob. zák. obč. věcným právem k cizí věci a nemůže proto býti zřízeno vlastníkem věci pro něho Samého. Výhrada požívacího práva při převodu vlastnictví není proto jednostramým prohlášením, nýbrž smlouvou dvoustrannou, při které se nabyvatel vlastnického práva zavazuje trpěti požívání věci dřívějším vlastníkem. Zřizuje tedy teprve nový nabyvatel dřívějšímu vlastníku právo požívací k postoupené nemovitosti. Proto nelze ve výhradě požívacího práva spatřovali nějaké hypotekární břemeno, které by vázlo na nemovitosti již v době převodu a se kterým by byla nemovitost převáděna a které by proto snižovalo pouze hodnotu neúplatné postupované nemovitosti, nýbrž postup nemovitosti s výhradou požívacího práva jest pokládati za smlouvu, ve které nabyvatelé, přejímajíce nemovitost, zřizují současně dřívějšímu vlastníku nemovitosti požívací právo k této nemovitosti. Ale pak nutno v tomto jednání spatřovati vzájemné plnění, tedy úplatu za přenechání nemovitosti a smlouvu takovou nutno pokládati za smlouvu úplatnou (srov. Boh. A 1799/1922).
Nález z 19. února 1938 č. 6405/35-5.