Civilní technik pro architekturu a stavby pozemní jest podle min. nař. č. 77/1913 ř. z. oprávněn již na základě svého oprávnění jako civ. technik (§ 12 min. nař. z 11./12. 1860 č. 36413) přijímati k provedení také práce tesařské, a to nejen v souvislosti se stavbou, kterou sám provádí celou, nýbrž i samostatně na stavbě prováděné nebo provedené jiným.
Článek V, lit. f) úvoz. zák. k živn. ř. činnost civilních techniků vyjímá z předpisů živnostenského řádu.
Paragraf 22 zák. o stav. živn. č. 193/1893 ř. z. stanoví, že oprávnění úředně autorisovaných soukromých techniků není tímto zákonem dotčeno. Jenom pokud provádějí pozemní stavby a jiné příbuzné stavby svým vlastním živnostenským personálem, podrobeni jsou ustanovením VI. a VII. hlavy žívn. řádu.
Z ustanovení těch plyne tedy, že civilní technikové zásadně jsou vyňatí z předpisů živnostenského řádu. K výkonu svého povolání nemají potřebí živnostenské koncese podle živnostenského řádu, resp. zák. č. 193/1893 ř. z., nýbrž jenom povalení zemského úřadu po rozumu § 12 min. nař. z 11. prosince 1860, č. 36413. Pro rozsah jejich oprávněni nepřichází v úvahu ani živnostenský řád, ani ustanovení zákona o stavebních živnostech č. 193/1893 ř. z., nýbrž jediné předpisy min. nař. ze 7. května 1913, č. 77 r. z.
Paragraf 2 tohoto nařízení, vymezuje oprávnění civilních techniků, stanoví, že civilní inženýři kategorií a)—g) § 1 jsou oprávněni v oboru té které kategorii přiděleném . . . 2. říditi provádění technických prací do příslušného oboru spadajících a převzíti takové provádění . . .
Ustanovení to dává, jak uvedeno, civilním inženýrům kategorií a)—g) § 1 právo, aby v oboru té které kategorii přiděleném také přejímali k provedení, tedy sami prováděli technické práce do příslušného oboru spadající. Oprávnění to dává se jim tu docela všeobecmě; rozhodným jest jediné, aby šlo o práce 1. technické, 2. spadající do oboru té které kategorii přiděleného. Pro posouzení otázky, které práce spadají do oboru přiděleného té které kategorii, není jiného měřítka nežli rozdělení na kategorie, uvedené v § 1.
Paragraf 3 rozšiřuje oprávnění, vymezené v § 2, ještě potud, že technikům jedné kategorie přiznává oprávnění prováděti v určitém rozsahu práce z oboru jiné kategorie, pokud jsou v bezprostředním spojení se stavbami spadajícími do oboru jich vlastní kategorie. Avšak právě z tohoto omezení, které se jasně vztahuje jen na práce spadající do oboru jiné kategorie civilních techniků podle § 1, plyne ve spojení se zásadou § 2 a contrario závěr, že ohledně prací, spadajících do oboru vlastní jich kategorie, takového omezeni není a že tedy civilní technik určité kategorie jest oprávněn prováděti veškery práce spadající do oboru jeho kategorie beze všeho omezení.
Kategorie civilních techniků v § 1 rozděleny jsou podle povahy teclmických děl a přimykají se jednotlivým studijním oborům organisovaným v samostatná oddělení vysokých studií technických. Dává-li § 2 docela povšechně civilnímu technikovi kategorií a)—g) právo, aby prováděl technické práce spadající do jeho oboru, možno rozuměti tomu jen tak, že jest oprávněn převzítí k provedení technické práce všeho druhu, kterých normálně třeba k úplnému provedení toho kterého technického díla, pokud — a to zase jen s výjimkou stanovenou v § 3 — nespadají do oboru jiné kategorie civilních techniků. Naproti tomu nelze z min. nař. č. 77/1913 ř. z. vyčisti, že by práce takové směl převzíti k provádění jenom potud, pokud převzal k provádění celé dílo, tedy celou stavbu. Z ustanovení § 3, jak uvedeno, omezení takového vyčisti nelze a zákon o stavebních živnostech, jak dolíčeno, vůbec tu nepřichází v úvahu.
Tyto závěry vyvozené z textu zákonných norem podporovány jsou i úvahou o motivech, které patrně zákonodárce k takové úpravě vedly. Zákon žádá na civilních technicích, zejména po stránce teoretické, daleko vyšší kvalifikace (§§ 10, 11, 12 min. nař. č. 77/1913 ř. z.) nežli je předepsána pro nabytí obdobných oprávnění živnostenských; kvalifikace ta má zajistí-ti vyšší způsobilost jejich k prováděni prací toho kterého oboru, po stránce technické (a po případě i umělecké) zvláště složitých a nesnadných, a provedeni takových prací dokonalejší, nežli jaké normálně může poskytnouti pouhé řemeslo. Tyto důvody, které vedly zákonodárce k tomu, aby činnost civilních techniků vyňal z platnosti řádu živnostenského, mohou se zajisté vyskytnouti nejen ohledně celého technického díla, nýbrž i co do jednotlivých součástí díla třebas jiným provedeného. Není důvodu předpokládati, když tu není výslovné normy, že by zákonodárce, který zřejmě civilní techniky vzhledem k jejich vyšší kvalifikaci vůči živnostníkům favorisuje, chtěl je co do provádění takových dílčích prací, jinak do jejich oboru spadajících, omezovati ve prospěch živnostníků, ač jsou k provádění jich lépe kvalifikováno nežli tito.
Nález z 3. května 1938, č. 6445/35-7.