1. Podle obecní finanční novely č. 329/21 Sb. Je připustilo vybírati obecní dávky (i dávku z nájemného) sazbami progressivními a osvoboditi nejmenší základ od dávky.
2. Paragraf 16 obecního řádu opavského č. 10/1888 Sb. z. z., pokud ukládá členům obce poměrné účastenství na břemenech obecních, pozbyl podle § 57 zák. č. 329/21 Sb. platnosti co do břemen obecních, zákonem č. 329/21 Sb. upravených.
Podle finanční vědy je postulátem správného daňového systému daňová spravedlnost, a uznaným prostředkem jejího docíleni jednak progrese (t. j. se stoupajícím základem daně zvyšuje se i podíl daňový nejen absolutně, nýbrž i percentuelně), jednak daňové osvobození nejmenších základů daňových. Zásada ta, dříve uznávaná jen u daně důchodové, rozšířena byla v novém zákonodárství daňovém i na jiné daně a dávky (Drachovský, Finanční věda str. 42 sl., Myrbach, Grundriß str. 107, Engländer-Schranil, Finanewissenschaft str. 68, 71), a sleduje zejména v zákonodárství československém snahu po sociální spravedlnosti daňové, soustřeďující se v myšlence subjektivní daňové únosnosti (Tisk č. 706/26 posl. sn. str. 206).
Z těchto zásad vychází i zákon č. 329/21 Sb., který zavedením jednotné sazby přirážek ke státním daním zachovává povahu progressivinílio odstupňováni těchto daní, který také v § 28, odst. 3 připouští odstupňování poplatků podle různých objektivních hledisek a předpokládá i možnost úplného osvobození od poplatků (§ 43, odst. 3, bod 2), a na stejném principu buduje i co do dávek obecních, mezi nimi i co do dávky z nájemného a užívaných místností. To plyne z § 43, v němž se stanoví obsah pravidel o vybíráni poplatků i dávek podle §§ 35 a 38, jež musí obsahovati i ustanovení, v jaké výši se poplatek (dávka) vybírá, nebo podle jakého měřítka se poplatek (dávka) vyměřuje — (bod 1) — kdo je povinen poplatek (dávku) platiti, a kdo je od poplatku (dávky) osvobozen (bod 2). Předpokládá tedy zákon sám, že ani povinnost dávková nemusí býti poměrná, t. j. nemusí stoupati jen v poměru s jejím základem, nýbrž ponechává pravidlům stanovili výši dávky progressivně a určité základy dávkové osvobodili od dávky vůbec.
Důsledkem toho je, že § 16 městského statutu opavského, pokud ukládal členum obce poměrné (verháltnismáfíig) účastenství na břemenech obecních a pokud tím snad skutečně mínil zatížení stejnoměrné — pozbyl podle § 57 zák. č. 329/21 Sb. platnosti co do břemen obecních, tímto zákonem upravených. Na věci nic nemění, že předpis ten není uveden ve vl. nař. č. 143/22 Sb. k § 57 mezi normami, jež zákonem č. 329/21 Sb. pozbývají platnosti, neboť otázku, pozbyla-li la která norma novým předpisem platnosti, dlužno posouditi za použiti zásady lex posterior derogat priori ze srovnáni obou těchto norem, při čemž je nerozhodna, byla-li novým zákonem starší norma zrušena výslovně či nikoli.
Zákon č. 329/21 Sb., budující i co do dávek na principu progressivního zdanění, nemá o dávce z nájemného odchylného ustanovení. Dlužno proto míli zato, že progressivní zdanění platí i pro tuto dávku. Finanční věda, vycházející z toho, že z nákladu vynaloženého na bydlení lze usuzovat! na určitý důchod nájemníkův, připouští v zájmu daňové spravedlnosti progresssivní daňovou sazbu a osvobozeni nejmenších základů dávky vůbec i u dávky z nájemného, berouc zřetel na poplatnickou únosnost mezi nájemníky co do nákladů vynaložených na bydlení v poměru k nutné jejich potřebě (Drachovský str. 41, Myrbach str. 345, Engländer-Schránil str. 330).
Nález z 21. ledna 1938 č. 15.563/37.