V odvolacím řízení před ministerstvem sociální péče o přiznání invalidního důchodu podle zák. č. 142/1920 Sb. ve znění zák. čís. 39/1922 Sb. o požitcích válečných poškozenců jest válečný invalida s námitkou, že mělo býti provedeno vyšetření roentgenologické, prekludován, jestliže návrh takového obsahu nevznesl v řízení před zemskou odvolací komisí.
Na sporu byla otázka, zda právem ministerstvo soc. péče ve sporu o invalidní důchod vyslovilo, že stěžovatel je prekludován v řízení u min. soc. péče s námitkou, že jeho stav nebyl roentgenioiogícky zkoumán, když námitku tohoto obsahu nevznesl v řízení před zemskou odvolací komisí pro válečné poškozence. Nejvyšší správní soud názoru ministerstva přisvědčil.
Podle § 35 zákona č. 39/1922 Sb. z. a n. přísluší těm válečným poškozencům, jejichž nárok na důchod závisí na snížení výdělečné schopnositi, právo odvolati se do výměru zemského úřadu pro péči o válečné poškozence co do stanovení procenta výdělečné neschopnosti k zemské odvolací komisi pro válečné poškozence, která o odvolání rozhoduje s konečnou platností (§ 7 vl. nař. č. 181/1922 Sb. z. a n.). Zákon přikázal takto zjištění výše ztráty výdělečné schopnosti, která závisí v prvé řadě na zdravotním staw invalidy, jak jej zjistil znalec, zvláštnímu řízení, oddělenému od řízení o přiznání důchodu invalidního. Výsledek onoho procesu tvoří pak část skutkové podstaty, o kterou se úřady při rozhodování o 'invalidním důchodu mohou opříti (srov. nález Boh. A 6370/27). Jest všeobecnou zásadou procesní, ovládající řízení správní, že tam, kde se za určitým účelem koná zvláštní řízení, je strana povinna přednésti v tomto řízení všechny námitky a návrhy, k jichž 'projednání toto řízeni jest určeno. Tato povinnost neplyne toliko ze zásady koncentrace řízení, jež má místo jen tam, kde to zákon výslovně normuje, nýbrž tkví — stejně jako právě uvedená zásada — ve všeobecné úvaze o účelném provádění řízení a o procesní ekonomii. I když sluší přisvědčili stížnosti, že m-ad jest povinen z moci úřední zjišťovati okolnosti rozhodné pro otázku míry výdělečné neschopnosti, neznamená to ještě, že strana, jíž byla poskytnuta příležitost spoluúčinkovati při sjednání skutkového základu, je liberována od povinnosti, aby 'též sama učinila vše k podpoře úkolu úřadu zjistiti objektivní stav věci. Z toho plyne, že stěžovatel, měl-li za to, že skutečný jeho zdravotní stav lze zjistiti toliko novým roentgenologickým vyšetřením, měl podati příslušný návrh již v řízení před zemskou odvolací komisí buďto v odvolání k ní neb nejpozději při komisianelním jednání před touto komisí. Neučinil-li tak, vyloučil žalovaný úřad právem onen petit jako nepřípustný a opožděný v řízení odvolacím, které se před ním konalo, a neporušil tím žádné subjektivní právo stěžovatelovo.
Nález ze dne 7. ledna 1938 č. 1583/35-7.