NPD documents search: Právník, 77 (1938) - Vojenští gážisté,kteří podle zákona č. 154/23 Sb. byli v řízení správním zbaveni vojenské hodnosti, nespadají pod ustanovení zákona č. 142/20 Sb. o požitcích válečných poškozenců.

Z judikatury nejvyššílio správního soudu ve věcech administrativních.

Vojenští gážisté, kteří podle zákona č. 154/23 Sb. byli v řízení správním zbaveni vojenské hodnosti, nespadají pod ustanovení zákona č. 142/20 Sb. o požitcích válečných poškozenců. Vojenský gážista, jemuž podle ustanovení § 33 zák. čís. 154/1923 byla ve správním řízení odňata hodnost, domáhal se přiznání invalidního důchodu. Stížnosti na rozhodnutí min. soc. péče podané nebylo vyhověno.

V § 44 zák. č. 142/20 Sb. se praví výslovně, že tento zákon se nevztahuje na vojenské gážisty, poddůstojníky z povolání a jejich příslušníky a pozůstalé. Zaopa.třovací požitky těchto osob upraveny byly pozdějším zákonem, t. j. zákonem ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., jemuž však podle výslovného ustanovení § 114, odst. 1. byla přiznána zpětná účinnost dnem 1. ledna 1920. Dlužno tudíž na ustanovení § 44 zák. č. 142/1920 Sb. hledětí jako na předpis, jímž všeobecně byl určen okruh osob, kterým se mělo dostati výhod podle tohoto zákona a jenž vyloučil osoby, pro něž zaopatřovací požitky byly upraveny jinak, t. j. zákonem č. 76/1922 Sb.
Pro posouzení otázky, dlužno-li nárok válečného invalidy na zaopatřovací požitky posuzovati podle zákona č. 142/1920 Sb. o požitcích válečných poškozenců, rozhodnou je okolnost, jaké postavení zaujímal žadatel v době, kdy jeho nárok hýl dán (srov. nález nejvyššího správního soudu ze dne 26. května 1936, čís. 13337/36).
Je ovšem pravda, že nárok na požitky válečných poškozenců, jak nejvyšší správní soud v nálezu ze dne 6. února 1930, čís.1870/1930, vysloivil, vzniká teprve tehdy, když nastaly veškeré zákonné podmíinky potřebné pro jeho existenci, leč aa takovou událost, která zakládá nárok na důchod válečných poškozeinců, nelze poMádaitá skutečnost, že vojenský gážista přestal býti vojenským gážistou a stal se osobou náležející k mužstvu teprve po tom, kdy došlo u něho k válečnému poškození. Skutečností nárok zakládající jest podle zákona poranění nebo choroba vzniklá,, pokud se týče zhoršená, následkem vojenské služby. Zákon č. 142/1920 Sb. k té skutečnosti, že vojenský gážista přestal býti gážistou, nepojí žádných právních důsledků.
Názor tento je potvrzován i výkladem zákona č. 154/1923 Sb., který v § 33, odst. 2. stanoví, že vojenští gáži,sté, jimž byla vojenská hodnost odňata, nemají nároku na zaopatřovací požitky, a přiznává jim nárok takový v případě odst. (1) c jen tehdy, jestliže v době odnětí vojenské hodnosti již byli poživateli vojenských zaopatřovacích požitků. Zákon tento také neodkazuje vojenské gážísty, kteří byli vojenské hodnosti zbaveni, na invalidní zaopatření podle zákona č. 142/20 Sb., čehož by pro založení nároku bylo nezbytně zapotřebí.
Rovněž ze zákona č. 76/1922 Sb. nelze dovodíti, že by vojenští gážisté, jimž vojenská hodnost byla odňata řízením správním, mohli uplatňovati nárok na invalidní zaopatření podle zákona čís. 142/20 Sb., neboť ani tento zákon žádného takového ustanovení neobsahuje ani odnětí vojenské hodnosti řízením správním neupravuje (,stalo se .tak teprve cit. zákonem č. 154/1923 Sb.).
Nález ze dne 4. listopadu 1937, č. 2100/35-4.

Citace:

Vojenští gážisté,kteří podle zákona č. 154/23 Sb. byli v řízení správním zbaveni vojenské hodnosti, nespadají pod ustanovení zákona č. 142/20 Sb. o požitcích válečných poškozenců.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1938, svazek/ročník 77, číslo/sešit 2, s. 128-129.