Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 77 (1938). Praha: Právnická jednota v Praze, 596 s.
Authors:

Z judikatury nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních.


Proti výměru, jímž předepsal politický úřad I. stolice dávku za úřední úkony na základě pevně stanovených sazeb, jest přípustný opravný prostředek podle § 7 zák. č. 53/1925 Sb.
Politický úřad I. stolice, vyměřuje dávku za úřední výkony částkou 2800 Kč, poučil stranu ve výměru, že se nelze z tohoto rozhodnutí odvolati, ježto jde o dávku sitanovenou pevnou sazbou.
Podle § 9 zák. č. 65/1933 Sb. platí pro řízení o dávkách za úřední úkony ve věcech správních, jež konají úřady uvedené v § 1, odst. 1. vl. nař. č. 8/1928 Sb., ustanovení zákona o organisaci politické správy č. 125/1927 Sb. a ustanovení na jeho základě vydaná. Platí tedy i ustanovení čl. 8, odst. 1. cit. org. zák., jenž stanoví, že, pokud opravný prostředek není vyloučen, lze se odvolati z rozhodnutí okresního úřadu k úřadu zemskému. Instanční omezení, normované v odst. 3. tohoto zákona ustanovení, v daném případě v úvahu nepřichází, neboť šlo o dávky přesahující obnos 200 Kč. Jest tedy zkoumati, zda proti předpisu dávky za úřední úkony je tehdy, když dávka vyměřuje se podle pevné sazby, jako tomu bylo v daném, případě, opravný prostředek vyloučen. Nejvyšší správní soud neshledal, že by tomu tak bylo.
Zákon o dávkách za úřední úkony ve věcech správních čís. 53/1925 Sb. ustanovuje v § 7, že o stížnostech proti rozhodnutí týkajícímu se uvedených dávek rozhoduje s konečnou platností instance nadřízená úřadu, který dávku vyměřil. Rovněž vlád. nař. čís. 191/1932 Sb., vydané k provádění svrchu cit. zákona, stanoví v čl. X., že stížnosti proti vyměření dávky lze podati u úřadu, který vydal výměr nebo rozhodnutí o dávce, a že, vyměří-li dávku ústřední úřad, možno podati proti dávce rozklad u vyměřovacího úřadu.
Z ustanoveni těch plyne, že opravný prostředek proti výměru Úřadu I. stolice dávku za úřední úkony předpisujícímu není vyloučen, a že tedy výměr ten podléhá přezkoumám v další cestě instanění. Opak nelze dovoditi z předpisu § 5 zák. čís. 53/1925 Sb., podle něhož dávky stanovené pevnou sazbou se zpravidla písemně nevyměřují, úřad však je povinen vydati písemný výměr, žádá-li za to strana, neboť z uvedeného předpisu plyne pouze tolik, že jest dáno do vůle strany, zda chce si vymoci písemný výměr, který arci pak podléhá dalšímu opravnému prostředku. Naprosto však nelze z předpisu toho dovozovati, že by strana neměla obrany proti písemnému výměru, jímž vyměřuje se dávka na základě nějaké pevné sazby. Poučil-li proto politický úřad I. stolice v naříkaném rozhodnutí stěžovatele, že proti výměru, jímž dávku na základě pevně stanovených sazeb předepsal, není dalšího odvolání, je toto jeho poučení právně mylné a tudíž vadné, neboť ve skutečnosti byl proti výměru tomu přípustný další opravný prostředek po rozumu § 7 svrchu cit. zákona čís. 53/1925 Sb.
Nález z 5. listopadu 1937, č. 1989/35-5.)
Citace:
Proti výměru, jímž předepsal politický úřad I. stolice dávku za úřední úkony na základě pevně stanovených sazeb, jest přípustný opravný prostředek podle § 7 zák. č. 53/1925 sb.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1938, svazek/ročník 77, číslo/sešit 1, s. 57-58.