Československá obilní společnost nepožívá ochrany cti podle zákona o ochraně cti (čís. 108/1933 Sb. z. a n.). — Z účelu uraté organisace a z povahy jejich úkolů nelze ještě dovoditi, že jde o »úřad povolaný k výkonu veřejné správy«, po případě o »kor- jjoraci zákonné uznanou«, neboť při zkoumáni této otázky nerozhoduje jen materiální působnost (obsah činnosti) organisace, nýbrž i její formální postavení v právním řádu (způsob zřízeni). — Společnosti obchodního práva nejsou »korporacenii zákonně uznanými« a nepožívají proto ochrany cti podle uvedeného zákona.
Rozh. ze dne 21. října 1937, Zm I 839/37, čís. 6012 Sb. n. s.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost soukromé žalobkyně Československé obilní společnosti do rozsudku krajského soudu, jímž byl obžalovaný podle § 259, č. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby pro přečin podle §§ 1, 2 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n.
Z důvodů: Nalézací soud zprostil obžalovaného mimo jiné z toho důvodu, že soukromá žalobkyně nepožívá chrany oti podle zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n., neboť je společností obchodního práva, kterou nelze pokládat! za korporaci zákonně uznanou podle § 5, odst. 1, čís. 3 cit. zák.
Zmateční stížnost napadá tento výrok nalézacího soudu s hlediska důvodu zmatečnosti podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. a snaží se dovodili z účelu zřízení Československé obilní společnosti a z povahy úkolů, k jejichž provádění byla zřízena (jak vyplývají z vládního nařízení čís. 137/1934 Sb. z. a n., ze stanov uveřejněných jako příloha tohoto vládního nařízení, jakož i z dalších vládních nanzení, upravujících její působnost), že uvedená společnost je ústavem s povahou státního úřadu správního (§ 5, odst. 1., číslo 1 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n.), po případě korporací zákonně uznanou (§ 5, odst. 1., čís. 3 téhož zák.).
Zmateční stížnosti však nelze přiznati oprávněnost.
Podle § 3, odst. 1, čís. 3 vlád. návrhu zákona o ochraně cti ( tisk 830/1930) bylo ublížení na cti trestné i tehdy, směřovalo-li proti korporaci, spolku nebo společnosti práva obchodního. Ústavně právní výbor však to nepokládal za nutné (odůvodnění zprávy ústavně-právního výboru tisk 2268/1933) a vrátil se k zákonnému stavu, jaký tu byl podle nyní zrušeného § 492 tr. z.; podle takto upraveného § 5, odst. 1, čís. 3 zákona o ochraně cti požívají ochrany cti jen »korporace zákonně uznané«. Vyplývá tudíž jak z uvedené úpravy tohoto paragrafu, tak z odůvodnění zprávy ústavně právního výboru nade vši pochybnost, že společnosti obchodního práva nelze pokládati za »korporace zákonně uznané a že proto nepožívají ochrany cti (srv. rozh. čís. 5481, 5495 Sb. n. s.). Zda jde o »úřad povolaný k výkonu veřejné správy«, po případě o »korporaci zákonně uznanou, nelze ještě dovozovati z účelu a z povahy úkolu organisace, o niž jde, na příklad, že byla vyvolána v život státem, nebo že účast na organisaci je nucená (srov. Slovník veřejného práva, díl II., strana 371; Klang: Komentář, díl I., strana 275). O řečené povaze subjektu, jehož čest byla ohrožena, nerozhoduje jen jeho materiální působnost (obsah činnosti), nýbrž i jeho formální postavení (způsob organisace) v právním řádu (rozh. čís. 4273 vid. sb.).
V souzeném případě jde o »Československou obilní společnost*, která je podle vládního nařízení čís. 137/1934 Sb. z. a n. a podle stanov, vyhlášených jako příloha k tomuto nařízení akciovou společností (srov. §§ 3, 6, 9 cit. nař. a § 1, 4, odst. 2 stanov). Je proto řečená společnost podle svého formálního postavení společností obchodního práva, která nepožívá ochrany cti podle zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n.
Pokud by v útoku proti ní bylo lze spatřovati i ublížení na cti osob spravujících uvedenou společnost, jsou jen tyto fysické osoby oprávněny k soukromé žalobě (rozh. čís. 5328 Sb. n. s.).
Byla proto zmateční stížnost zamítnuta jako neodůvodněná.
Dr. Poláček.