Rozhodnutí o pojistné povinnosti dle § 1, odst. 2, písm. a) pensijního zákona č. 89/1920 Sb. (převážně duševní práce) netvoří rem judicatam pro spor o pojistnou povinnost podle § 1, odst. 2 zák. č. 26/1929 Sb.
Pojmovými předpoklady rei judicatae jsou totožnost stran, věci a právního stavu, podle něhož dlužno spornou věc posuzovali. Předpoklad třetí není tu splněn. Formálně pravoplatným výměrem, vydaným před účinností zák. č. 26/1929 Sb., rozřešena byla otázka pensijní pojistné povdimosti osoby, o niž jde, podle tehdy platného zákona č. 89/1920 Sb., kdežto v období rozhodném v dnešním sporu platil zákon jiný — č. 26/1929 Sb., podle něhož spor byl rozřešen. Z toho plyne, že tu neni totožnosti právního stavu, takže nebylo tu procesní překážky rei judícatae, aby ministerstvo rozhodovalo instančně o pojistné povinnosti v jiném období podle jiného zákona. Na tom nemění nic, že způsob prací osoby, o niž jde, v obou časových úsecích byl snad stejný, a že předpis, podle něhož jeho pojistná povinnost byla posuzována, v obou citovaných zákonech byl v podstatě shodný, neboť to jsou momenty, které spadají do rámce meritorní rozhodovací činnosti úřadu, nemohou ji však vyloučiti z důvodu rei judicatae.
Nález ze dne 21. ledna 1938 č. 5317/35-6.