32. Německo nepovoluje průvoz svým územím do ČSR. oné osoby, vůči níž je pendentní německý trestní nárok.

(Případ »Pollak«, čís. 9772/37-18 min. sprav.)
Vláda německá byla požádána o průvoz územím říše Německé do ČSR. československého státního příslušníka X., zatčeného ve Francii, a to ke stíhání pro zločiny zpronevěry, podvodu a krádeže spáchané v ČSR. Avšak průvoz povolen nebyl, neboť bylo v Německu zjištěno, že jde o osobu, která je stíhána německými úřady a soudy pro podvody spáchané v Německu.
V extradiční smlouvě s Německem č. 230/1923 Sb. z. a n. se stanoví ve čl. 13, odst. 2, že o průvozu platí obdobně ustanovení o vydání. Z toho plyne, že průvozní podmínky jsou shodné s podmínkami extradičními. Podle čl. 6 cit. smlouvy není povinnosti k vydání (průvozu), jsou-li podle zákonů dožádané strany její vlastní úřady příslušný ke stíhání trestného činu, který je podnětem vydání (průvozu); tento článek má tedy na mysli idem factum. O takový případ však v této průvozní věci nešlo, neboť důvodem k odepření průvozu bylo, že Německo Stíhalo tutéž osobu pro jiný trestný čin spáchaný v Německu, než pro který bylo o průvoz žádáno. Kdyby šlo o vydání, pak se věc vyřešila odročením vydání podle čl. 7 cit. smlouvy, t. j. vydání by se povolilo, avšak provedení jeho odročilo, až obviněný učiní zadost spravedlnosti ve státě dožádaném. Avšak při průvozu není obvyklé zadržeti prováženou osobu a skončiti s ní trestní řízení ve státě průvozním a pak teprve ji dále předati státu dožadujícímu. Vždyť dožadující stát má možnost požádati o průvoz jiný stát. Tak s úspěchem stalo se i v našem případě, neboť bylo zakročeno o průvoz Švýcarskem a Rakouskem. Důvod, na základě něhož Německo v daném případě odepřelo průvoz, není ve smlouvě normován. Jde tu o otázku, zda trestní nárok státu dožádaného má přednost před průvozním nárokem státu dožadujícího i když nejde o idem factum. Německo, kdyby bylo chtělo, mohlo naší průvozní žádosti vyhověti, neboť jeho vnitrostátní právní řád [§ 154 a) něm. tr. ř.]1 připouští zříci se vlastního trestního nároku ve prospěch extradičního (průvozního) nároku cizího státu. Německu však bylo z extradičního a průvozního styku s ČSR. známo (srov. případ »Balzer«, extr. rozh. min. sprav. č. 21, Právník 1937, str. 491), že v ČSR. není obdobné normy § 154 a) něm. tr. ř., takže nebyla zaručena reciprocita, kterou Německo považuje za všeobecnou podmínku vydání (průvozu).

§ 154a) něm. tr. ř.: Von der Erhebung der offentlichen Klage kann abgesehen werden, wenn der Beschuldigte wegen der Tat einer auslaindischen Regienmg ausgeliefert wird. Dasselbe gilt, wenn er wegen einer anderen Tat einer auslandischen Regienmg ausgeliefert wird und dle Strafe oder die Maßregel der Sicherung uind Besseiung, zu der die inlandische Verfolgung fuhren kan, neben der Strafe oder der Maßregel der Sicheinmg und Besserung, die gegen Ihn im Ausland rechtskraftig verhangt worden ist oder dle er hn Ausland zu erwarten hat, nicht ims Gewicht fällt.

Citace:

Německo nepovoluje průvoz svým územím do ČSR. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1938, svazek/ročník 77, s. 511-512.