Upravujíc služební a platové poměry zemských slezských zaměstnanců v soukromoprávním poměra podle § 53, odst. 1, věta 3 zák. org. č. 125/1937 Sb., nemůže zemské zastupitelstvo založiti kompetenci politických úřadů k úřednímu rozhodování spora z toho vznikajících.
Podle § 1 jurisdikční normy vykonávají soudní moc v občanských věcech právních řádné soudy, pokud věci ty nejsou přikázány zvláštními zákoníky jiným úřadům neb orgánům. Má-li tedy rozhodováni ve věcech občansko-právních, tudíž ve věcech soukromého práva, býti svěřeno úřadům správním, musí se tak státi právním předpisem, který je způsobilý podobnou výjimku z ustanovení § 1 jurisdikční normy založiti. Tomu nasvědčuje i ustanovení § 105 ústavní listiny, resp. zákona č. 217/25 Sb., podle něhož ve všech případech, ve kterých úřad správmi podle zákonů o tom vydaných rozhoduje o nárocích soukromoprávních, je volno straně tímto rozhodnutím dotčené dovolávati se nápravy pořadem práva. V podstatě na stejné myšlence spočívá zřejmě i ustanovení Čl. 7, odst. 2 zákona o organisaci politické správy č. 125/1927 Sb., podle něhož — pokud jde o kompetenci politických úřadů — nedotčena zůstávají zákonná ustanovení, podle kterých politické úřady rozhodují o nárocích soukromoprávních.
Pro správnost tohoto minění lze se také dovolati řady ustanovení ústavní listiny, z nichž vyplývá vesměs, že založení kompetence správních úřadů může se státi jen zákonem nebo vládním nařízením, které je vydáno na základě zákonného zmocnění. Tak § 85 úst. listiny předpisuje, že působnost ministerstev (jakožto nejvyšších správních úřadů) se upravuje zákonem, § 89 stanoví pak, že ustrojení nižších úřadů státní správy se určuje v zásadě zákonem a na jeho základě nařízením, a § 54, odst. 8, písm. b) vylučuje z pravomoci stálého výboru možnost měniti příslušnost úřadů.
Žalovaný úřad se dovolal pro své stanovisko, že politické úřady jsou příslušný ve věci vydávati úřední rozhodnutí, toho, že zemské zastupitelstvo země Moravskoslezské se schválením vlády, jsouc k tomu oprávněno podle § 53, odst. 1 org. zákona, recipovalo pro zaměstnance zemských slezských drah služební úpravu pro zaměstnance státních drah, jak je obsažena v nař. č. 15/1927 Sb., a tím i ustanovení § 70 cit. nařízení. Podle tohoto předpisu, jak byl s příslušnou obměnou recipován, byla totiž rozhodnutí zemského úřadu ve věcech zaměstnanců slezských zemských drah podrobena odvolání k ministerstvu vnitra.
Soud nemohl se žalovaným úřadem souhlasiti.
Ustanoveni § 53, odst. 1, věty 2 org. zákona stanoví, že zemské zastupitelstvo upravuje služební a platové poměry zemských zaměstnanců. Není zajisté vyloučeno, aby zemské zastupitelstvo u zaměstnanců v soukromoprávním poměru stanovilo, že tvorba vůle orgánů země bude podléhati přezkoumáni ještě orgánem jiným, po případě i státním, za předpokladu arci, že subjekt, o jehož orgán jde, nemá proti tomu námitek, avšak i projev tohoto orgánu jiného bude se pohybovati výlučně na poli práva soukromého. Neboť k tomu, aby tento orgán — je-li to správní úřad — mohl vydávati v soukromoprávních věcech úřední rozhodnutí, je třeba právního předpisu, který by kompetenci orgánu v tomto směru založil, tím však v žádném případě nemůže býti pouhé usnesení zemského zastupitelstva, schválené ve smyslu § 53, odst. 2 zák. org. vládou. Takto by totiž usnesením zemského zastupitelstva se schválením vlády byla určována kompetence správních úřadů, což by ovšem nebylo možno nikdy uvésti v soulad se shora uvedenými ustanoveními ústavní listiny.
Přikázání kompetence správním úřadům k rozhodováni o soukromoprávních otázkách může se ovšem státi nejen přímo zákonem, nýbrž také nižším právním předpisem na základě zákonného zmocněni. Tu zakládá nižší právní předpis kompetenci správních úřadů z vůle zákona a jde pak již jen o otázku, zda takováto delegace zákonodárné moci je s hlediska ústavní listiny přípustná. Tak tomu bylo zejména u vlád. nař. č. 15/1927 Sb. o úpravě platových a některých služebních poměrů zaměstnanců československých státních drah. Ustanovení § 70 citovaného nařízení, jímž byly úřady státní železniční správy povolány k vydávání úředních rozhodnutí o soukromoprávních věcech zaměstnanců státních drah, má svou oporu v § 210 zákona č. 103/1926, jak bylo již též vysloveno nálezem Boh. A 12618/36. Kompetence správních úřadů k rozhodováni soukromoprávních sporů byla tu tedy sice založena nižším právním předpisem, avšak na základě výslovného zákonného zmocnění. Avšak ustanoveni § 53, odst. 1, věta 2 org. zákona obsahuje pouze kompetenční předpis pro zemské zastupitelstvo k úpravě služebních a platových poměrů zemských zaměsitnanců, nelze však v tomto usitanovení shledati zmocnění k tomu, aby byla zakládána usnesením zemského zastupitelstva nová kompetence správních úřadů. Třetí věta odst. 1, § 53 org. zákona, která uvádí směrnici pro míru služebních a platových práv z této úpravy vyplývajících, vytyčuje pak pouze hranice pro zemské zastupitelstvo, ve kterých se smí úprava služebních a platových poměrů zemských zaměstnanců pohybovati; ani tu není žádného zákonného zmocnění k zakládání nové kompetence správních úřadů. Při tom může již zůstati zcela stranou otázka, zda by podobné zmocnění pro zemské zastupitelstvo (a contratrio zmocnění vlády k vydání vládního nařízení), kdyby vůbec bylo v zákoně obsaženo, bylo možno srovnati s předpisy ústavní listiny.
Nález z 22. února 1938 č. 1023/36-7.