28. Extradici jako úkon mezistátní právní pomoci lze povoliti jen na návrh (žádost) a v mezích extradičního návrhu. (Případ »Kerl«, č. 13748/37-18 min. sprav.)1
Rakouský zemský soud v L. požádal přímým pořadem československý krajský soud v B. o vydání rakouského státmho příslušníka X. ke stíhání pro zločin krádeže podle §§ 171, 174 Id), IIa) rak. tr. zák. a pro zločin podvodu podle §§ 197, 200 rak. tr. z. Podvod podle rakouské extradični žádosti byl spáchán ve 3 případech, při čemž škoda činila 220 + 80 + 72 = 372 šilinků. V průběhu řízení o vydání doznal X. před československým soudem, že spáchal ještě další podvod vylákáním jízdního kola v ceně 275 šilinků. Radní komora navrhla a vrchní soud se usnesl na vydání X. ke stíhání pro zločin krádeže a zločin podvodu, spáchaný ve čtyřech případech. Ministerstvo spravedlnosti, jemuž bylo soudní vydávací usnesení předloženo ke schválení podle § 59 tr. ř., zjistivši ze spisů, že chybí rakouský extradiční návrh, pokud jde o čtvrtý podvodný skutek, schválilo vydávací usnesení jen v té části, kterou bylo do Rakouska povoleno vydání X. ke stíhání pro zločin krádeže. Naproti tomu odepřelo prozatím schváliti soudní vydávací usnesení, pokud jím měl býti X. vydán i ke stíhání pro podvod, a to z těchto důvodů: Zákonné předpisy obou našich právních oblastí shodují se v tom, že čini podmínkou vydání řádně doloženou žádost (§ 59 tr. ř. 1873, § 476 tr. por. 1896), tudíž extradiční návrh. Byť jest extradice výkonem suverenity státu, jest i úkonem mezistátní právní pomoci (roz. č. 3634 víd. sb.)2 a právě z této povahy extradice jakožto aktu mezistátní právní pomoci vysvítá, že její nezbytnou podmínkou je návrh (žádost) cizího vyžadujícího státu. Existence a trvání extradičního návrhu je conditio sine qua non. Nepodání extradičního návrhu nebo jeho zpětvzetí čími vydání nepřípustným, neboť proti vůli cizího státu nemůže dojíti k vydání (§§ 39, 40 tr. z. 1852, § 476 tr. por.). Tím se právě vydání liší od vypovědění nebo od předání osob duševně chorých do cizozemského ústavu a pod. Je tedy první právní podmínkou vydání extnadiiční návrh cizího státu. Bez tohoto návrhu je vydání do ciziny nepřípustné. Přípustné je vydání netoliko k návrhu, nýbrž i jen v mezích učiněného návrhu. Poněvadž Rakousko požádalo o vydání jen pro 3 podvodná fakta, nutno vzíti za základ extradičního rozhodnutí pouze učiněný extradiční návrh a sdělený skutkový děj trestného činu, jak vysvítá z extradičního dokladu, t. j. z rakouského zatýkacího rozkazu. Tu pak škoda podvodem způsobená činí jen 372 šilinků, které se při kursu 528,50 v době spáchání podvodných útoků rovnají v československé měně 1966 Kč. Proto podle československého práva jde toliko o neextradiční přestupek podvodu (§ 234, odst. 2 tr. z. ve spojitosti s bodem 10. prozatímní dohody s Rakouskem, vyhlášené výnosem z 29. března 1919, č. 5 Věst.).3 Uvedené podvodné skutky zakládají sice v Rakousku zločin podvodu, neboť podle rakouského práva se vyžaduje ke zločinné kvalifikaci škoda 250 šilinků, avšak to k povolení vydání z ČSR nestačí, ježto § 39 tr. zák. 1852, jenž platí v oblasti země České, kde byl X. zatčen, stanoví, že extradičním deliktem je pouze ten trestný čin, který je podle československého práva kvalifikován jako zločin. Podle československého práva jde jen o přestupek a proto je vydání nepřípustné (§ 234, odst. 2 tr. zák.). Ovšem v daném případě netřeba vydání hned zamítnouti, nýbrž je na místě, nabídnouti vydání do Rakouska i pro čtvrté doznané faktum podvodu. Bude-li Rakousko s to doložiti i toto faktum zatýkacím rozkazem a rozšiří-li svůj extradiční návrh, pak za použití zásady sčítací vyjádřené ve druhé větě § 173 tr. zák. půjde i podle čsl. práva o zločin a (bude lze povoliti vydání do Rakouska ke stíhání X. i pro zločin podvodu spáchaný ve 4 případech.
Když pak Rakousko skutečně svůj extradiční návrh rozšířilo i na další případ podvodu a doložilo jej novým zatýkacím rozka- zem, byla účinnost již povoleného vydání rozšířena též na stíhání X. pro zločin podvodu.

1. 5) Srov. extr. rozh. min. sprav. č. 9, případ »Schröder«, Právník 1936, str. 390.
2. 6) Srov. Kronberger: Právní pomoc ve věcech trestních a vydávání zločinců. Soudcovské listy 1928, str. 188.
3. 7) Srov. extr. rozhod. min. sprav. č. 5, případ »Gregoridesová«, Právník 1936, str. 31.