I stručné zprávy (výtahy) o veřejných jednáních sněmu mohou po případě požívati beztrestnosti podle § 28, posl. odst. zákona o tisku. — Je-li zpráva rozšířena (doplněna) vlastními úvahami a závěry zpravodajovými, které nejsou obsaženy v řeči pronesené při veřejném sněmovním jednání, nelze ji pokládati za věrně pravdivou ve smyslu § 28, posl. odst. zákona o tisku.
Rozh. ze dne 14. března 1938, Zm I 137/38.
Obžalovaný, odpovědný redaktor periodického tiskopisu, byl soukromým žalobcem viněn z přečinů urážky, pomluvy a utrhání na cti podle §§ 1, 2, 3, zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n., jichž se dopustil tím, že po předchozím přečteni dal v periodickém tiskopise, jehož je odpovědným redaktorem, vědomě uveřejniti článek, dotýkající se urážlivě soukromého žalobce. Obžalovaný se v trestním řízením hájil mimo jiné i tím, že pozastavený článek je pravdivou zprávou z poslanecké sněmovny, kde poslanec N. prý skutečně přednesl v rozpravě sděleni toho rázu, jaká jsou obsažena ve stíhaném článku. Nalézací soud srovnav obsah článku s příslušným těsnopiseckým zápisem o oné schůzi poslanecké sněmovny, v niž mluvil poslanec N., dospěl k závěru, že obsah a smysl inkriminovaného článku podává věrný obraz o řeči poslance N. ve sněmovně a že tudíž je obžalovaný beztrestný podle § 28, posl. odst. zákona čís. 6/1863 ř. z.; proto byl obžalovaný podle § 259, čís. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti soukromého žalobce, zrušil napadený rozsudek a uložil nalézacímu soudu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Z důvodů: Zmatečni stížnosti, dovolávající se číselně důvodů zmatečnosti podle čís. 5, 9 a) a b) § 281 tr. ř. nelze upříti oprávněnost, pokud s hlediska limotněprávního napadá závěry nalézacího soudu, že jde o zprávu beztrestnou podle § 28, odst. 4 zák. čís. 6/1863 ř. z.
Podle zjištění nalézacího soudu se v řeči poslance N. pronesené ve sněmovně nevyskytují výrazy »špicloval, špehoval a naslouchací.
Napadený rozsudek zjistiv obsah řeči uvedeného poslance došel k závěru, že těmito výrazy je jon přiměřeně a dovoleně kritisována a pouze jinými slovy označena činnost soukromého žalobce, jak byla ve sněmovně vylíčena. Ježto předpis § 28, odst. 4 čís. 6/1863 r. z. nevyžaduje, aby zpráva byla doslovná, nýbrž stačí k beztrestnosti, aby byla pravdivě podána, a ježto v souzeném případě uvedená kritika obsažená v článku byla odůvodněna činností soukromého žalobce vylíčenou ve sněmovně, pokládá nalézací soud uveřejnění stíhaného článku za věrně pravdivou zprávu o veřejném jednání sněmu podle uvedeného zákonného ustanovení.
Tomuto výroku nalézacího soudu vytýká zmateční stížnost s hlediska § 281 čís. 9 a) tr. ř. právní mylnost, poukazujíc na to, že uveřejněný článek není věrně pravdivou zprávou o veřejném jednání Národního shromáždění, neboť se od ni odchyluje jak oněmi částmi, v nichž jsou uvedeny závěry o činnosti soukromého žalobce a v nichž je označován za špicla, vyzvědače a naslouchače, tak i ostatním obsahem pozastaveného článku.
V tomto směru je přisvědčiti zmateční stížnosti.
Již napadený rozsudek uvedl, že se zpráva odchyluje svým obsahem od pronesené řeči, obsahuje-li výroky »špicl, vyzvědač a naslouchač«. Než i dalším svým obsahem liší se zpráva v mnohých směrech od pronesené řeči poslance N., a to v těchto bodech; (Pozn. redakce: V dalším následoval podrobný výpočet těchto odchylek.) Z tohoto srovnání stíhaného článku s řečí skutečně pronesenou, jejichž znění obsahem spisů osvědčené nalézací soud zřejmě předpokládá, je zjevno, že k řeči byly přidány závěry, jimž sluší odepřítd výsadu věrně pravdivých zpráv ve smyslu § 28, odst. 4 tisk. z., zejména platí to též o celém úvodu článku až k slovům »Der Fall P. stellt sich . . . . . folgendermiaßen dar«.
Po této stránce se k odůvodnění tohoto stanoviska blíže uvádí:
Nalézací soud sice správně praví, že věrně pravdivou zprávou o veřejných jednáních sněmu není jen doslovná zpráva. I stručné zprávy (výtahy) mohou za okolností případu požívati beztrestnosti podle uvedeného předpisu (Lienbacher: Praktische Erläuterungen des Öst. Preßgesetzes, 1868, str. 60; Sládek; Tiskové právo trestní a policejní, str. 358; Altmann, II, str. 1342). V souzeném případě se však nesmí přehlédnouti, že jde o otázku, zda lze za věrně pravdivou pokládati zprávu ještě tehda, jde-li o rozšířenou (doplněnou) zprávu, k niž přidal zpravodaj ještě své kritické poznámky (úvahy, závěry, vývody).
Účelem uvedeného zákonného předpisu není, aby byla veřejnému tisku propůjčena výsada, podle níž by mu bylo umožněno uveřejniti vše, co se stalo předmětem rokování ve sněmu, v té či oné formě libovolně sestrojené, nýbrž jde o výsadu obecenstva, jemuž má býti tiskem učiněn přístupným obsah rokování sněmu, by se mohl informovati o jeho průběhu a sledovati vystoupení jím zvolených poslanců, po případě o výsadu zákonodárných sborů nebo jejich členů (rozh. čís. 3038 Sb. n. s.). Ježto jde o speciální předpis, lze jej vykládati jen přesně (rozh. čís. 4145 vid. sb.), nikoliv extensivně (rozh. čís. 3466 Sb. n. s.).
Posuzuje-li se otázka věrné pravdivosti zprávy s těchto hledisek, nelze za takovou pokládati zprávu, jež byla doplněna vlastními úvahami a závěry zpravodajovými, které nejsou obsaženy v řeči pronesené poslancem při veřejném jednání sněmovním (Sládek: Tiskové právo trestní a policejní, str. 358; Finger, I, 1912, str. 675; Liszt: Lehrbuch des öster. Preßrechts 1878, str. 221).
V souzeném případě byl článek poukazující na obsah řeči pronesené v poslanecké sněmovně upraven tak, že byl k němu nejen připojen úvod a závěr, v nichž se zcela samostatně kritlsuje činnost soukromého žalobce vylíčená v poslanecké sněmovně, nýbrž byla i jeho část, jež byla označena jako zpráva o sněmovním jednání, doplněna způsobem nahoře uvedeným. Nelze proto uvedený článek ani v této části pokládati za věrně pravdivou zprávu o veřejném jednání sněmovním podle § 28 odst. 4 zák. čís. 6/1863 ř. z.
Otázka, zda obsah řeči opravňoval zpravodaje k takovým závěrům (k odůvodněné kritice), je již otázkou, kterou je řešiti v rámci otázky beztrestností podle § 6, odst. 2 zák. o ochr. cti.