1. Nařízení ministerstva vnitra č. 126000/1902 (R. T. č. 124/1902) o služebním řádě pro obecní a obvodní notáře nebylo dosud ve své všeobecnosti zrušeno.
2. Zákon č. 76/1919 Sb. (novela k obecnímu zřízení) neplatí na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
Zák. čl. XX/1901 a nařízení podle něho vydaná byla v § 135, bodu 6 vládního nařízení o správním řízení (správním řádem) zru- šena, jak plyne z úvodní věty § 135, jen pro úřady, pro něž toto nařízení platí. Správní řád však neplatí, jak z ustanovení § 1 tohoto řádu vyplývá, pro řízení před úřady obecními (srv. nález Boh. č. 10450/33, 11426/34, 12022/35). Zůstaly tudíž ustanovením § 135 nedotčeny ony předpisy, které upravují řízení u obci. Ustanovení zákona č. 76/1919 Sb. nelze se v daném případě dovolati.
V § 26 cit. zák. se stanoví: »Nařízením bude stanoveno, od kdy mají ustanovení shora uvedená platiti na Slovensku«. Zákon arciť používá zde označení »Slovensko«, nikoli však na odlišení této části československého státního území od Podkarpatské Rusi, nýbrž na označení onoho celého území bývalého král. uherského, které se stalo součástí republiky Československé, na rozdíl od ostatních částí, tvořících t. zv. země historické. Používá pojmu »Slovensko« v podstatě v témže smyslu, jaký mu dal zákon »o mimořádných přechodných opatřeních na Slovensku« č. 64/1918 Sb., stanově v § 13, že se vztahuje »na celé území bývalého království uherského, které vláda Československé republiky do své správy vezme«. Vyplývá to ze zprávy ústavního výboru o návrhu cit. zákona (tisk 381), podle níž sloužil zákonu č. 76/1919 za podklad návrh zákona, »kterým se mění a doplňují některá nařízení dosavadních zřízeni v Československé republice mimo Slovensko«. Úmyslem zákonodárcovým bylo podřiditi nové úpravě toliko t. zv. země historické a vyloučiti z ní území, přičleněné k republice z bývalého království uherského, a to zřejmě pro odlišné tamní poměry právní i faktické. Úmysl tento došel výrazu v ustanovení § 26. Obsahuje-li pak zákon sám zvláštní ustanovení o omezení své teritoriální působnosti, nelze se dovolávati ustanovení § 4 zák. č. 139/1919 Sb., resp. § 7, odst. 2 ústav. listiny, že zákon zásadně platí pro celé území Československé republiky.
Nález ze dne 29. ledna 1938 č. 14771/37.