Údaj zaměstnavatele o výši mzdy zaměstnance, učiněný v přihlášce (§ 17 poj. zák. č. 221/24 Sb.), není za všech okolností závazným prohlášením, jehož správnost by během řízení nemohl popříti. Nejvyšší správní soud vyslovil již opětovně (srov. na př. nálezy Boh. A 7938/29, 9411/31 a jiné), že pojistný poměr se všemi důsledky obligatorního pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří zakládá se také tím, že zaměstnavatel přihlásil svého zaměstnance u okresní nemocenské pojišťovny, třebaže v nesprávném domnění, že pojištění podléhá, a pojišťovna přihlášku vzala na vědomí. Předmětem rozhodování v citovaných nálezech byla otázka, zda v přihlášce zaměstnavatelově, kterou tento povinnému pojištění nepodléhající osobu k pojištění přihlásil, lze spatřovati závazné prohlášení vůči pojišťovně o tom, že je tu zaměstnání zakládající pro přihlášeného pojistnou povinnost, a tuto otázku zodpověděl nejvyšší správní soud kladně. Šlo však v uvedených případech jedině a výlučně o otázku pojistné povinnosti a správnost názoru nejvyššího správního soudu vyplývá i z ustanovení § 17, odst. 3 zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb., který zaměstnavateli dává možnost, aby, má-li pochybnosti o pojistné povinnosti osoby u něho zaměstnané, kterou z opatrnosti přihlašuje, učinil písemnou výhradu a tuto pojistnou povinnost popřel. Závaznost přihlášky může se totiž týkat jen pojistné povinnosti určitého služebního poměru a jeho trvání (srovnej nález Boh. A 11654/35). Jinak je tomu však stran ostatních údajů, které v přihlášce též mají býti uvedeny. Zákon o sociálním pojištění neposkytuje na rozdíl od shora uvedeného případu opory pro názor, že by i tyto údaje byly pro zaměstnavatele tak závazné, že by nemohl během řízení jich opravit.Nález ze dne 30. září 1938, č. 7221/35-6.