žaloba podle § 823 obč. zák. (příslušnost).

Žalobou, o niž jde, domáhá se žalobce na žalované straně zaplacení 10000 Kč a odůvodňuje svůj nárok tím, že dědictví po zemřelé M. H. bylo odevzdáno pouze straně žalované, aniž by byl při tom vzat zřetel na nároky žalující strany, která stejně jako všichni žalovaní byla zákonnou dědičkou zůstaví tělovou. Jde tedy zřejmě o případ žaloby, kterou domáhá se ten, kdo se domnívá, že mu přísluší stejně mocné právo dědické, proti tomu, kdo se pozůstalosti již ujal, aby se s nim o dědictví rozdělil, tudíž o případ žaloby v § 823 obč. zák. normovaný, o případ žaloby o rozdělení dědictví.
Vytýká sice stěžovatel, a to ve svůj neprospěch, soudu prvému, že neprávem vzal za prokázáno, že předmětná pozůstalost byla již odevzdána, avšak zcela neprávem, neboť již ze znění žaloby samé, v kterém kromě jiného žádáno jest i za knihovní poznamenání dědické žaloby, najevo vychází, že žalovaná strana jest knihovní vlastníci zděděných nemovitostí a že jí proto pozůstalost již nutně musela býti odevzdána.
Podle § 77, odst. 2 j. n., náležejí žaloby týkající se rozdělení dědictví, před soud, u něhož projednání pozůstalosti jest zahájeno, a zůstává tento soud příslušný i po pravoplatném odevzdání pozůstalosti. Tento soud příslušný jest nejenom místně, ale jest i jeho věcná příslušnost odůvodněna. Jak shora vyloženo, dovolal se žalobce plným právem příslušnosti prvého soudu, napadené usnesení nesrovnává se proto se zákonnými předpisy o příslušnosti shora uvedené a odůvodněné stížnosti žalobcově bylo proto vyhověti.
(Krajský soud v Litoměřicích k č. j. R V 315/38.)

Citace:

Žaloba podle § 823 obč. zák. (příslušnost). Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1938, svazek/ročník 77, číslo/sešit 5, s. 315-315.