Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 77 (1938). Praha: Právnická jednota v Praze, 596 s.
Authors:
= Právník, 77 (1938)
PDF

Skutečnost, že je někdo knihovním vlastníkem pozemku, na němž jest vodní dílo zřízeno, neposkytuje dostatečný podklad pro závěr, že knihovní vlastník jest zároveň vlastníkem tohoto vodního díla ve smyslu § 44 čes. vod. zák.


Za vlastníka vodního díla sluší považovati, jak nejvyšší správní soud ustáleně judikuje (srov. na př. nález Boh. A 10257/ 33), osobu, které vodní právo užívací bylo pravoplatným konsensem propůjčeno a která na základě vodoprávního konsensu dílo zřídila, pokud se týče právního nástupce příjemce vodoprávního konsensu (§§ 17, 18, 21 a 26 čes. vod. zák.). Podle toho vlastnictví vodního díla ve smyslu § 44 vod. zák. nepředpokládá nezbytně vlastnictví pozemku, na němž vodní dílo je zřízeno. Vlastnictvím ve smyslu § 44 čes. vod. zák. rozuměti jest tedy onu právní moc nad vodním dílem, která určité osobě přísluší podle vodního zákona, t. j. podle uděleného vodoprávního konsensu (nikoli podle předpisu ob. zák. obč.) a na jejímž základě může dílem tím podle předpisů vodního zákona disponovati. U tak zvaných »starých stavů« se pak udělení vodoprávního konsensu podle § 102 čes. vod. zák. předpokládá. Není-li tedy zjištěno, že vodní dílo bylo zřízeno na základě vodoprávního konsensu uděleného vlastníku pozemku nebo jeho právnímu předchůdci, nebo že zřízeno bylo na základě jeho oprávnění podle § 102 vod. zák. předpokládaného, neposkytuje pozemkové vlastnictví dostatečného podkladu pro závěr, že knihovní vlastník je zároveň »vlastníkem« vodního díla ve smyslu § 44 vod. zák. Neboli nelze vylučovati možnost, že »vlastnictví« vodního díla ve smyslu § 44 vod. zák. nabyla bezprostředně z vodoprávního konsensu osoba jiná, od knihovního vlastníka pozemku odlišná, která od vlastníka pozemku získala toliko soukromoprávní oprávnění pozemkem disponovati, tím způsobem, že si pro sebe opatří úřední (vodoprávní) povolení ke zřízení vodního díla.
Právní situace není podstatně jiná, i když jde o tak zv. »starý stav«, neboť i podle ustanovení § 102 vod. zák. sluší za vlastníka vodního díla považovali toho, jejž označuje vodoprávní koncens podle tohoto zákonného předpisu předpokládaný.
Nález ze dne 8. června 1938 č. 659/35-4.
Citace:
Skutečnost, že je někdo knihovním vlastníkem pozemku. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1938, svazek/ročník 77, číslo/sešit 7, s. 447-448.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).