Podvod či zpronevěra? kdy je podána zmateční stížnost ve prospěch obžalovaného?

Rozhodující pro rozdíl mezi podvodem a zpronevěrou je okolnost, kterou částí činnosti obžalovaného škoda způsobena byla.
Je-li hlavní činností, jíž přímo přivoděn byl zločinný výsledek, spočívající v dosáhnutí moci pachatelovy nad předmětem, k němuž úmysl jeho se nesl, jednání klamné, pak zakládá činnost tato skutkovou povahu podvodu.
Nebylo-li však vůbec zapotřebí lstivého jednání k dosažení tohoto zločinného cíle, nacházel-li se totiž předmět již v držbě pachatelově, ježto mu svěřen byl, pak dopouští se bezprávným přivlastněním si onoho předmětu zpronevěry.
Tím aktem svémoci — přivlastněním a na sebe převedením — je zločin zpronevěry již dokonán; případným klamným činům, tuto zločinnou činnost doprovázejícím, lze pak přičítati pouze jistý význam podružný, nesoucí se k zastření primérní činnosti zadržení svěřeného předmětu; na právní kvalifikaci původní činnosti, jíž skutková povaha zpronevěry již naplněna jest, se však tím ničeho nemění.
V případě, o nějž tu jde, padělal listonoš, podle zjištění rozsudku, na poukázce podpis přijímatelky a podržel si, uved odevzdáním takto zfalšované poukázky poštovní úřad v omyl, obnos 1000 Kč; účelem tohoto zfalšování, jakož i příčinnou souvislostí mezi tímto klamným činem a zločinným výsledkem se však rozsudek vůbec nezabývá.
V tomto směru poukazuje trestní oznámení a obsah disciplinárního spisu, při hlavním přelíčení přečteného, obzvlášť i znění disciplinárního usnesení k tomu, že stěžovatel svěřené mu peníze k doručení, mezi jinými i 1000 Kč zaslaných poštovní poukázkou R. M., zadržel a si přivlastnil, tedy zřejmé k skutkové povaze zločinu zpronevěry spáchané přivlastněním si peněz zároveň s poukázkou mu k doručení straně poštovním úřadem svěřených, při čemž padělání podpisu na poukázce zjevně jen bylo činem dodatečným, primární činností svémocného přivlastnění si peněz následujícím a sloužícím tomu účelu, by zpronevěra ihned prozrazena nebyla.
Zločin zpronevěry je ovšem s ohledem na trest těžkého žaláře v § 184 tr. z. stanovený těžším trestním činem než zločin podvodu; přes to však jde o zmateční stížnost ve prospěch obžalovaného, ježto při zpronevěře je, možná beztrestnost následkem účinné lítosti ve smyslu § 187 tr. z., nikoliv však při podvodu.
Z důvodů rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 1925 Zm. I. 666-24.

Citace:

Podvod či zpronevěra?. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, s. 283-284.