V budoucnosti dospívající užitky z práva várečného, které vázne na nemovitosti, jsou zabavitelny dle předpisů §§ 294 a násl. ex. ř. a nevadí tomu § 103 ex. ř., který má na mysli jen případ, kde vnucená správa na nemovitosti byla zavedena a trvá.

Okr. s. povolil na návrh banky A. jako vymáhající věřitelky proti pozůstalosti po B. exekuci proti Měšťanskému pivovaru v P. zabavením pohledávání na požitcích práva várečného připadajících na jednu třetinu zůstavitelce patřivší pravovár. domu v P. a přikázal tyto budoucně splatné požitky vymáhající věřitelce k vybrání.
Proti tomuto usnesení podal Měšť. pivovar v P. jako poddlužník stížnost a rekursní soud zamítl návrh na povolení exekuce, vyhověv stížnosti. V důvodech uvedl soud rekursní, že poddlužníku nepřísluší právo rekursní jen tehdy, když jej povolení exekuce protiprávně zatěžuje nebo udělují se mu příkazy neproveditelné, nýbrž i tehdy, když povolená exekuce zákonu neodpovídá, při čemž jest i lhostejno, že dlužník sám povolení exekuce rekursem neodporuje. V dalším uvedl soud rekursní, že podle pozemkové knihy v P. spojeno jest právo várečné s příslušným domem, že jest věcí nemovitou a proto prý na užitky, jež právo várečné poskytuje, dokud tyto splatny a k výplatě poukázány nejsou, nemožno vésti exekuci podle § 294 ex. ř. a násl., nýbrž toliko vnucenou správou.
Dalšími námitkami poddlužníkovými, že poddlužníkem v daném případě jest společný zmocněnec spolumajitelů domu a nikoliv pivovar a že zákaz jest neproveditelný, se soud rekursní nezabýval.
Rev. rekursu vymáhající věřitelky nejv. soud vyhověl a zrušiv v odpor vzaté rozhodnutí, uložil soudu rekursnímu, aby, nehledě k použitému důvodu zamítacímu znovu o rekursu rozhodl.
V důvodech bylo uvedeno:
Pokud rekurent béře v odpor napadené usnesení proto, že přiznává poddlužníku právo rekursní i proti povolení exekuce, ačkoliv povinný rekursu nepodal, jest stížnost neopodstatněna a poukazuje se v tom směru na případné důvody napadeného usnesení.
Naproti tomu jest rekurs odůvodněn, pokud napadá stanovisko rekursního soudu, že navržená a prvním soudem povolená exekuce zabavením a přikázáním k vybrání požitků plynoucích z práva várečného, které patří k ideální třetině domu v P., není přípustná, protože jde o požitky z nemovitosti a užitky ty nejsou dosud ani splatny, ani k výplatě poukázány. Názor rekursního soudu, že na požitky tyto lze vésti exekuci jedině vnucenou správou není správný. Podle § 103 ex. ř. jest jiná exekuce než exekuce vnucenou správou na plody a výnos nemovitosti jen tehdy nepřípustná, byla-li na nemovitosti zavedena již vnucená správa a správa tato trvá. Z tohoto ustanovení plyne, že nenastal-li uvedený případ, jest na užitky z nemovitosti plynoucí i jiná exekuce přípustná, najmě jde-li jako v případě, o který se jedná, o užitky peněžité, že jest přípustná také exekuce po rozumu paragrafu 294 a násl. ex. ř. Okolnost, že požitky s nemovitostí spojené nejsou ještě splatný a poukázány, vedení exekuce podle paragrafu 294 a násl. ex. ř. nevadí, ježto paragraf 299 ex. ř. má právě takový případ na mysli a ustanovuje, že zástavní právo na pohledávce, záležející z běžných platů, se vztahuje i na platy, které teprve v budoucnosti dospějou.
Rekursní soud zamítnuv tedy, ač případ paragrafu 103 ex. ř. dán není, návrh na exekuci podle paragrafu 294 a násl. ex. ř., pochybil a revisní rekurs jest opodstatněn.
Ježto však druhý soud se při svém, jak uvedeno, mylném názoru nezabýval již s ostatními námitkami v rekursu uplatňovanými, nebylo než revisnímu rekursu toliko v ten rozum vyhověti, že se napadené usnesení zrušuje a rekursnímu soudu ukládá vydati nové rozhodnutí.
Rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně ze 17. června 1924 č. j. RI 501/24.
Dr. Josef Beutl.

Citace:

V budoucnosti dospívající užitky z práva várečného. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, s. 243-245.