Exekuční zajištění a vymáhání úrokového nedoplatku jako samostatné pohledávky má jen ten význam, že ztratil-li by tento nedoplatek uplynutím 3 let knihovní pořadí náležející kapitálu, nebyl by dle §u 217 ex. ř. odkázán na zbytek nejvyššího podání nevyčerpaný knihovními břemeny, nýbrž došel by zaplacení ve svém nově nabytém samostatném knihovním pořadí. Ani v knihovním zákoně ani v exekučním řádě není předpisu, podle kterého by zažalování, narovnání a vymáhání úrokového nedoplatku jako samostatné pohledávky (knihovně zapsané) mělo nějaký vliv na účinnost práva zástavního příslušejícího 3letým úrokům a útratám žaloby a exekuce z důvodu jejich povahy jako příslušenství hlavní pohledávky. Příspěvek k §ům 216 odst. 2 a 217 ex. ř.

Soudce prvý přikázal z rozvrhové podstaty docílené za nemovitost ve vnucené dražbě prodanou Všeobecné záložně v Karlíně pouze přihlášený kapitál 50 000 Kč s vkladním poplatkem a útratami přihlášky a intervence při roku rozvrhovém, nepřikázal naproti tomu touže záložnou v pořadí tohoto kapitálu 50 000 Kč (C 4, 5) částkou 8 000 Kč účtované 3leté úroky a útraty smíru per 820 Kč a poplatek z něho per 102 Kč, pak útraty exekuční z těchto důvodů: Dle ustanovení § 216 č. 4. ex. ř., jest z rozvrhové hmoty přikázati zástavním právem zajištěné pohledávky dle pořadí jích knihovního zápisu. — Nesporným jest, že pod С 9 zajištěná pohledávka 8000 Kč jest totožná s hořejší částkou per 8 000 Kč. — Intabulace těchto 8 000 Kč stala se na základě soudního smíru, vznikla tedy ohledně těchto útoků novací samostatná pohledávka (rozh. z 1. /2. 1894 č. 412) a může tedy dojíti uspokojení v pořadí svého knihovního zápisu, t. j. pod С 9. Pokud se týče v přihlášce účtovaných úroků z prodlení, nemohou tyto přijíti k uspokojení, když nepřichází k uspokojení částka 8 000 Kč co úroky vlastní. — Co se týče útrat smíru per 820 Kč a poplatku z něho per 102 kč 40 h, pak útrat exekučních v přihlášce účtovaných (útrat exekučních do dne příklepu), požívají dle ustanovení § 216 posl. odst. ex. ř. jen ony procesní a exekuční útraty stejného pořadí s kapitálem, které vznikly jeho uplatňováním, tedy vymáháním. — Jak exekuční spis prokazuje, vymáhá nyní věřitel pohledávku per 8000 Kč pod С 9 zajištěnou a nepřichází-li tato k uspokojení, nemohou přijíti také k uspokojení útraty titulu, na němž se pohledávka zakládá a útraty exekuční s jejím vymáháním spojené.
Soud II. stolice vyhověl stížnosti Všeobecné záložny v K. a přikázal jí také v pořadí kapitálu účtované 8% úroky od 15./12. 1921 do 17./1. 1924. 8% úroky z prodlení a útraty sporu i nepřisouzené útraty exekuční včetně útrat stížnosti z těchto důvodů:
Dle § 216 odst. 2 ex. ř. dlužno přikázati v pořadí knihovně zajištěné pohledávky i úroky, které ze smlouvy příslušejíce nejsou déle tří let přede dnem příklepu zadrželé. Nároku tomu nemůže býti na újmu okolnost, že dotyčné úroky jsou později samostatně vtěleny, neboť kotví pouze ve snaze vymáhajícího věřitele chrániti se proti případnému promlčení úroků včasným domáháním se jich zaplacení, event. i případným knihovním zajištěním, pokud neplyne z povahy věci nebo jinak, že strany novací založiti chtěly závazek nový, a pokud věřitel práva svého z § 216 ex. ř. plynoucího se výslovně při tom nevzdal.
Úmyslu takovému ani žaloba zn. sp. С II 1119/22 ani soudní smír uzavřený dne 12. prosince 1922 nesvědčí a proto odvolání se prvého soudce na rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 1. února 1894 č. 412, — které na jiném základě vydáno bylo — je nepřípadné.
Vymáhaná pohledávka Všeobecné záložny v Karlíně 8 000 Kč sestává právě z úroků, jež nejsou starší tří let od příklepu zpět čítaje, pro něž při kapitále téže vymáhající věřitelky v obnosu 50 000 Kč pod pol. č. 4 a 5 právo zástavní jest knihovně zajištěno.
Když tomu ale tak, pak vymáhající věřitelka má právo účtovati úroky dotyčné i 8% úroky z prodlení, jež rovněž v témže pořadí zajištěny jsou — jako část příslušenství kapitálu v částce 50 000 Kč v pořadí tohoto kapitálu a má zajisté pak i nárok, ježto jde o příslušenství, dle téhož zákonného ustanovení na přisouzení veškerých nákladů na rozepři a exekuci, které vznikly dobýváním jich, poněvadž nehovělo by jistě spravedlnosti, kdyby vymáhající věřitel, jenž dobývá za účelem úspory útrat pouze příslušenství kapitálu, byl na tom hůře, než onen, kdo dobývá zaplacení celého kapitálu. Důsledkem toho bylo stížnosti úspěch přiznati a přiznati stěžovateli nejen účtované 8% úroky a 8% úroky z prodlení, ale i veškeré žalobní a exekuční náklady až do dne příklepu vzešlé a dosud nepřikázané a rozhodnouti, jak se stalo, a přikázati útraty sporu a exekuční v pořadí kapitálu a poplatek vkladní i útraty stížnosti v pořadí vedlejších závazků do výše 2 000 Kč, při kapitále 50 000 Kč zjištěných na základě a ve smyslu dlužního úpisu ze dne 25. května 1921.
Nejvyšší soud dovolací stížnosti další zástavní věřitelky, která vyšla pak na prázdno, nevyhověl.
Důvody: Všeobecná záložna v K. účtovala k rozvrhu nejvyššího podání pohledávku na úrocích a útratách, nikoli jako pohledávku vymáhanou, knihovně samostatným exekučním právem zástavním až po stěžovatelce pojištěnou, nýbrž jako příslušenství kapitálové pohledávky 50 000 Kč, mající pořadí přednější. Účtování takové nepříčí se předpisu § 216 ex. ř., jenž rozeznává mezi takovými pohledávkami vymáhajícího věřitele, jež jsou zástavním právem již pojištěny, a takovými, které jsou pouze vymáhány a ustanovuje, že má býti zaplacena každá podle svého knihovního pořadí, dále, že soudně upravené procesní a exekuční útraty, jakož i úroky, které nejsou starší 3 let, požívají stejné přednosti jako kapitál bez ohledu na to, je-li kapitál exekučně vymáhán čili nic. Není při tom třeba, aby bylo z knihy pozemkové zřejmo, že kapitál byl zažalován a jest exekučně vymáhán, každý následující věřitel musí s takovou možností počítati, i když to není z pozemkové knihy patrno, v tomto případě bylo však zažalování úroků knihovně poznamenáno, a to dokonce v pořadí stěžovatelce předcházejícím.
Ježto není sporu o tom, že částka přiřknutá soudem rekursním vymáhající věřitelce má jako příslušenství její kapitálové pohledávky 50 000 Kč podle smlouvy, knihy pozemkové, §§ 16 a 17 knih. zák. a § 216 ex. ř. přednost před pohledávkou stěžovatelčinou, jde jenom o správnost názoru prvého soudu, že úrokové nedoplatky 8 000 Kč ztratily zažalováním, uzavřením smíru a exekučním jeho vymáháním jako samostatná pohledávka právní povahy příslušenství a staly se samostatnou pohledávkou obmezenou na své vlastní pozdější pořadí. Názoru tomu nelze přisvědčiti. Smír ze dne 12./12. 1922 jest svojí podstatou pouhým uznáním zažalované úrokové pohledávky za účelem umožnění exekuce, nebyl tedy novací (§ 1378 obč. zák.) a nemohl míti za následek ztrátu práva zástavního. Podle § 1390 obč. zák. zůstalo zástavní právo váznoucí pro spornou pohledávku v platnosti i po ujednání smíru. Nevzdala-li se Všeobecná záložna v K. zástavního práva smírem, tím méně se ho vzdala exekučním vymáháním, třebas při tom neuvedla, že vymáhaná pohledávka jest příslušenstvím kapitálu 50 000 Kč. I kdyby bylo možno předpokládati takovou její vůli, bylo by k její závaznosti třeba i srovnalého projevu vůle druhé strany, o kterém není řeči.
Ke konci svého rozhodnutí připojuje nejv. soud další úvahu, jež obsažena jest v nadpisu praktického případu tuto uveřejněného.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 20. května 1924 R I 343/24.
R. v. z. s. Dr. G.

Citace:

Exekuční zajištění a vymáhání úrokového nedoplatku. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, s. 245-248.