1. Přikázání náhradních nároků podle 4. odstavce §u 222 ex. ř. musí býti před vydáním rozvrhového usnesení navrhováno. — 2. Pohledávky simultánní přikazovati jest k hotovému zaplacení (§ 171, 222 ex. ř.).

Podle rozvrhového usnesení exekučního soudu ve V. vyšla vymáhající firma B. R. s částí své pohledávky ohledně prodané reality na prázdno a pohledávka manželů T. simultánně váznoucí přikázána byla k hotovému placení, ač manželé T. se nepřihlásili, že žádají zapravení své pohledávky hotovým placením. Stížnosti firmy B. R. s nárokem, aby ve smyslu § 222 ex. ř. přikázány byly její nároky náhradní na druhé polovici realit neprodaných v pořadí pohledávek spořitelny ve V. a manželů T. a aby pohledávka těchto manželů přikázána byla započtením na nejvyšší podání, krajský soud v T. jako soud rekursní nevyhověl z důvodů, že stěžovatelka ani písemně ani až do konce roku rozvrhového, ač byla při něm zastoupena, neučinila návrhu na přikázání její neuhrazené pohledávky podle § 222 odst. 4 ex. ř., u manželů T. pak že jedná se o pohledávku simultánní (§ 222 odst. 1 ex. ř.) a že nebylo ani v dražebních podmínkách ani jinak zřetelně stranami vyjádřeno, »že všechny pohledávky mají býti vydražitelem převzaty, pokud hotové jich zaplacení věřitel nepožaduje«.
Také dovolací stížnost nejvyšší soud shledal nedůvodnou z této úvahy:
K č. 1. Ze souvislosti ustanovení 3. a 4. odst. § 222 ex. ř., zvláště ze slov posl. odst.: »vypočítávání náhrady náležející zadnějším oprávněným« a ze slov 3. odstavce »mohou žádati« vysvítá, že nutným předpokladem pro užití předpisu 4. odst. o přikázání náhradních nároků zadnějšího věřitele na neprodané nemovitosti nebo částky nemovitostí jest žádost (Begehren), tedy návrh oprávněného účastníka. Firma B. R. měla tedy dotyčný návrh učiniti, chtěla-li, aby soud užil uvedeného práva zákonného předpisu a přikázal její náhradní nároky na neprodanou polovici nemovitostí. Nerozhodno je, že při rozvrhovém roku nebylo jednáno o tom, zdali přednější pohledávky spořitelny V. a manželů T. mají býti z trhové ceny a z rozvrhové podstaty přikázány úplně nebo jen poměrnou částkou. Rovněž je nedůležito, zdali M. P., knihovní majitelka neprodané polovice nemovitosti, bude obohacena tím, že dotyčný její knihovní dluh pomine. Otázku, zdali toto obohacení bude nedůvodné, nelze zde řešiti.
Návrh na přikázání náhradních nároků podle 4. odst. § 222 ex. ř. firma B. R. měla učiniti před vydáním rozvrhového usnesení exekučním soudem. To plyne nejen ze způsobu, jímž upraven je v exekučním řádu rozvrh trhové ceny a zvláště z poslední věty § 211 ex. ř., ale také z 2. odst. § 229 ex. ř.
Firma B. R. neučinila takového návrhu před vydáním rozvrhového usnesení ani písemnou přihláškou, ani ústně při rozvrhovém roku, nýbrž teprve v rekursu, tedy pozdě. Proto nemohlo jejímu dovolacímu rekursu v této příčině býti vyhověno.
K č. 2. Rekursní soud správně uvedl a náležitě odůvodnil, že zde nelze užíti předpisu § 222 ex. ř. To plyne zřejmě také z 2. odst. § 171 ex. ř.
Manželům T. ovšem podle doručenek dražební vyhláška doručena byla spolu s vyzváním podle exek. vzorce č. 142, tedy s vyzváním, obsaženým v 2. odst. § 171 ex. ř., ale — nehledě k tomu, že podle spisů soudce exekuční neučinil o tom usnesení, ani to nenařídil, a že nelze seznati ze spisů, že by byl ono vyzvání podepsal — vyzvání ono odporuje velícímu zákonnému ustanovení § 171 a 222 ex. ř. o přikázání simultánních pohledávek k hotovému zaplacení, pročež nemůže míti a nemá právního účinku, manželé T. nebyli povinni ho dbáti a okolnost, že se nevyjádřili výslovně, že žádají zapravení své pohledávky hotovým zaplacením, nemůže vésti k zákonné domněnce opaku, kterážto domněnka podle 2. odst. § 171 ex. ř. neplatí pro pohledávky simultánní.
Pohledávka manželů T. byla tudíž právem přikázána k hotovému zaplacení, pročež nelze dovolacímu rekursu firmy B. R. ani v této příčině vyhověti.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 1924 č. j. RI 1100-23-1.
Dr. Žemlička

Citace:

1. Přikázání náhradních nároků podle 4. odstavce §u 222 ex. ř.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, s. 241-243.