Během sporu v prvé stolici nelze se domáhati prozatímního opatření k zajištění sporných útrat (§ 378 odst. 2 ex. ř.).
Soud prvé stolice povolil prozatímně opatření k zajištění nároků navrhovatelů na náhradu útrat ve sporu právě projednávaném, ale dosud neskončeném, vycházeje z právního názoru, že vznik pohledávky sluší počítati již od chvíle, ve které se strany pustily do sporu, a ne teprve od doby rozsudku, který upravuje toliko výši útrat, a že tedy běží o pohledávku podmíněnou.
Soud stolice druhé vyhověl stížnosti odpůrcově a zamítl žádost za povolení navrženého prozatímného opatření, poněvadž neběží zde ještě o pohledávku, a to ani o pohledávku podmíněnou, naopak nárok na útraty dosud nevzešel, dokud nebyly útraty přisouzeny. Navrhovatelé domáhají se návrhem svým ve skutečnosti jistoty pro útraty sporu, což jest vzhledem k předpisu § 57 с. ř. s. nepřípustným.
Dovolacímu rekursu nebylo vyhověno z těchto důvodů: Jak ze znění §§ 378, 379, 389 a 390 ex. ř. (sr. zvláště slova § 389 »má přesně označiti ... i nárok od ní tvrzený nebo jí již přiřčený ...«), tak zvláště z motivů, které mluví o »určitém« a »příslušejícím« nároku, je zjevno, že zákon má na mysli nárok již jsoucí, již povstalý, u něhož skutečnost právo zakládající již nastala, třebas tento nárok byl i dočasný nebo vázaný podmínkou podle § 696 obč. zák. Jen v tomto smyslu je rozuměti výrazu »podmíněn«, užitém v § 378 odst. 2 ex. ř., jak již nejvyšší soud rozhodl ve svém rozhodnutí sb. č. 1134. Že to platí i o útratách sporu, kde skutečností nárok na útraty zakládající je podle §§ 41 a 43 c. ř. s. vítězství ve sporu, jde nade vši pochybnost z motivů (str. 208) k § 57 c. ř. s., jež uvádějí, »že obmezení žalobní jistoty na cizozemce nijak nevylučuje, aby i osoby žalované tuzemcem obdržely podle potřeby krytí (Deckung) pro uspokojení jich útratových nároků. Tohoto (krytí) se jim dostane, však ne na zcela neurčité možnosti a ne zmatením a prodlužováním hlavního sporu. Prostředky k tomu poskytují ustanovení zákona o řízení exekučním a zajišťovacím, jichž pomocí může si žalovaný opatřiti krytí podle okolností snad potřebné, jakmile mu soud nějaké útraty přisoudil.
Z toho plyne, že během sporu v první stolici nelze se domáhati prozatímného opatření k zajištění sporných útrat.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 1924 R I 312/24.
R. v. z. s. Dr. Grešl.