Podle §u 17 tisk. zák. dlužno odevzdati tiskopis na úředním místě samém; nestačí odevzdati povinný výtisk na poštu. Rozsudkem okresního jako tiskového soudu v Ch. uznán byl obžalovaný vinným přestupkem § 17 zákona o tisku, jehož se dopustil tím, že jako tiskař periodického tiskopisu a to jeho č. 25 a 27 z 21. června, pokud se týče z 5. července 1924 proti své povinnosti neodevzdal těchto čísel hned, když je počal rozdávati nebo rozesílati úřadu bezpečnosti toho místa, kde se spis vydává, t. j. okresní politické správě, nýbrž až teprve o den později. K odvolání obžalovaného z výroku o vině a trestu byl rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Ch. rozsudek prvého soudu změněn a obžalovaný podle § 259 č. 3 tr. ř. obžaloby zproštěn. Okresní soud odůvodňuje odsuzující výrok tím, že především uvádí hájení se obžalovaného, podle něhož poslal týž oba povinné výtisky, okresní politické správě včas a stal-li se průtah, že stalo se tak na poště, poněvadž však dopisy okresní správy politické v L. je zjištěno, že byla dotyčná čísla rozšiřována již dne 20. června, pokud se týče 4. července 1924, tedy o den dříve, než povinný jich výtisk podle týchž předpisů došel tohoto úřadu, — povinné výtisky došly tam totiž 21. června, resp. 5. července 1924 — je tím skutková podstata trestného činu dána. Odvolací soud naproti tomu zprostil obviněného obžaloby z toho důvodu, že zákonné povinnosti zadost učiněno bylo tím, že obžalovaný »hned, když časopis byl vydáván« povinné výtisky okresní politické správě v L. a to ještě ve dvou výtiscích pod dvojí adresou »poštou zaslal« a že nemůže za tu okolnost, že výtisky došly na okresní politickou správu v L. teprve druhého dne v 8. h. ráno, nikterak zodpovídati a ani za to, že použil pošty jako prostředku dopravního, neboť mohl zcela správně předpokládati, že poštovní zřízenci svědomitě svoji služební povinnost zastávají, a že tedy, když výtisky včas pod správnou adresou odešle, při tak častém spojení železničním mezi stanicemi U. a L. také správně a včas dojdou, že budou včas adresátu doručeny, vztažně jeho zřízencem na poště vyzvednuty a jemu ihned odevzdány. Nejvyšší soud rozhodl o zmateční stížnosti generální prokuratury k zachování zákona, že rozsudkem krajského soudu jako odvolacího porušen byl zákon. Rozsudek odvolacího soudu zřejmě odporuje § 17 tisk. zák., podle něhož tiskař vyhoví předpisu zde stanovenému jen tehdy, když současně s početím rozšiřování předloží povinný výtisk úřadu přehlídku tisku vykonávajícímu, a že ke splnění jeho povinnosti tedy nestačí, když povinný výtisk odevzdá poštovní dopravě a současně začne s rozšiřováním tiskopisu. Volí-li tiskař takový způsob předkládání povinných výtisků, kterým více méně ponecháno je náhodě, dostanou-li se včas, t. j. současně s rozdílením nebo rozesíláním na určené místo úřední, neuchrání se tím trestní zodpovědnosti, když uvedený předpoklad se nesplní, neboť význam slov »odevzdati« (hinterlegen) nelze vykládati jinak, než že odevzdání se děje na úředním místě samém a nesplní se odevzdáním povinného výtisku na poštu, jak tomu je při lhůtách stanovených zákonem podle § 6 tr. ř., kdy do lhůty nevčítá se čas, po který spis dopravován je poštou. Takovému pojetí odporoval by i účel § 17 tisk. zák., aby totiž včas učiněna býti mohla policejní opatření, potřebná podle tiskového zákona. Je-li tudíž zjištěno, že dotyčná čísla byla rozšiřována o den dříve, než došly povinné výtisky úřadu bezpečnostnímu v L., je tím vyvráceno, že byly »odevzdány« v době § 17 tisk. zák. předepsané a odvolací soud, vyvrátiv shora uvedeným svým zjištěním co do doby odeslání povinného výtisku hájení se obžalovaného, že výtisk tento poslal okresní politické správě včas, měl odsuzující rozsudek prvého soudce potvrditi. Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 16. března 1925 Zm I 106/25.