Poznámky ke druhému sjezdu československých právníků.

Mezi účastníky druhého sjezdu právnického byly dvě skupiny. Jedna, která pamatovala prvý sjezd v r. 1904, druhá, mladší, jež o něm jen četla nebo slyšela. Byly také podle toho různé dojmy a city, které v účastnících svých druhý sjezd vyvolával. U prvé skupiny oživeny přirozeně druhým sjezdem vzpomínky na sjezd prvý, činěna — třeba jen v duchu — srovnání s ním po stránce osobní i věcné, kdežto mladším účastníkům vtiskovány dojmy ze sjezdu přímo, abychom tak řekli, na desku čistou.
Budiž s radostí konstatováno, že srovnání po stránce věcné nevyvolávalo v pamětnících prvého sjezdu vzpomínky a dojmy nepříznivé. Po této stránce snese druhý sjezd zcela dobře srovnání se sjezdem prvým. Ale obrátíme-li svou pozornost k osobám, vidíme účinky dlouhé doby, která uplynula mezi oběma sjezdy, na všech stranách. Je to tak samozřejmé, přirozené —
ale nebudí v těch, jichž se týče, city radostné. A i tento nemilý dojem je opět tak přirozený, čistě lidský.
Snad všem účastníkům prvého sjezdu mimoděk vytanula na mysli důstojná postava předsedy prvého sjezdu, Antonína Randy, slavné paměti. Proto také při vzpomínce, kterou Randovi věnoval prof. Hermann-Otavský ve svém proslovu, ozval se tak bouřlivý potlesk. To byl projev vděčnosti dnešní, většinou již starší generace právnické generaci ještě starší, jíž byl vůdcem právě Antonín Randa; k potlesku starších přidružil se potlesk mladých, kteří Randu osobně nepoznali, ale velikou jeho činnost znají a oceňují. A byly tu oživovány vzpomínky i na jiné osobnosti, které měly o prvý sjezd veliké zásluhy, z nichž tak mnohý již odešel na věčnost a jiný pro vysoké stáří neb pro jiné překážky druhého sjezdu se osobně účastniti nemohl. Radostně byly přijaty telegrafické projevy dvou z těchto zasloužilých mužů, Dra. J. Javůrka, em. advokáta, a R. Vyšína, býv. vicepresidenta vrch. zem. soudu a předsedy »Právnické jednoty v Praze«.
A vzpomínky dotkly se i váženého předsedy druhého sjezdu, p. Dra. Vážného. Pamětníci prvého sjezdu, a zejména účastníci prací druhé sekce jeho, jíž zůstal Dr. Vážný věren i na sjezdu druhém, také vzpomínali na mladého tehdy »soudního adjunkta«, jenž svou bystrostí a výmluvností již tehdy poutal na sebe pozornost. Slovutný pan předseda druhého sjezdu nám jistě nezazlí, když jsme musili konstatovati, že mládí mu uplynulo — bohužel i nám všem ostatním, kdož se prvého sjezdu účastnili —; za to velmi rádi přiznáváme, že ostatní již tehdy pozorované vlastnosti mu nejen zůstaly, ale ještě se vystupňovaly a že svou fysickou zdatností, s níž zdolal veškery práce a povinnosti se sjezdem proň spojené, překonal velmi mnohé mladíky. —
Srovnávajíce jinak druhý sjezd s prvým, měli jsme dojem — snad mylný — že tentokráte bylo méně účastníků z kruhů soudcovských, zejména z Čech. Za to radostně působila účast právníků slovenských, kteří se horlivě účastnili debat sjezdových; velmi důležitou byla jejich účast zejména v sekci druhé.
V jednom bodě se rovnal druhý sjezd prvému, totiž v tom, že současně s ním byl konán také sjezd československých advokátů. A právě to není věci na prospěch. Neboť tím je připraven sjezd právníků z velké části o účast velmi důležité složky, totiž členů advokacie, kteří, chtějíce se účastniti svého sjezdu, nemohou se vůbec aneb nikoli plně věnovati pracím sjezdu právnického. A to je velká škoda. Jeden velký rozdíl mezi oběma sjezdy ovšem zahřívá a naplňuje nade vše ostatní radostí; tenkrát šlo sice o právníky české, ale o právo rakouské, dnes byli to českoslovenští právníci ve svém samostatném státě, kteří se sešli, aby rokovali o zlepšení práva vlastního státu, práva československého. Vědomí toto naplňuje radostí, ale také zavazuje.

Citace:

Poznámky ke druhému sjezdu československých právníků. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, číslo/sešit 13, s. 433-434.