Žalobní petit knihovní.

Žaloba na zřízení nebo zrušení knihovních práv, o které bude vydán rozsudek exekvovatelný dle § 350 ex. ř., má zásadně býti ve svém petitu formulována tak, jako by byl formulován příslušný knihovní návrh.
Jde ovšem spíše o obraty technické, než o výrazy právnické. Nevymazává se pohledávka, nýbrž vymazává se zástavní právo za pohledávku.
Je-li žaloba formulována:
»Žalovaná strana jest povinna trpěti výmaz pohledávky Kč...., zapsané na nemovitostech ve vložce číslo... pro.... pod C.... pod exekucí,«
pak ovšem jest petit sám o sobě dostatečně určitý a neskýtá pochybnosti o tom, čeho se žalující strana domáhala, ba odpovídá dokonce vyjadřování knihovního zákona, i když není zcela správný vzhledem k tomu, že podle technického termínu se vymazává zástavní právo a nikoliv pohledávka.
Krajský soud civilní v Praze rozsudkem ze dne 10. ledna 1938 Ck XII 257/37 zamítl žalobu obsahující shora uvedený petit s odůvodněním, že pohledávka není »knihovním právem« uvedeným v § 9 knih. zák. a předmětem zápisu do pozemkové knihy může býti jen »knihovní právo«.
Vrchní soud v Praze však usnesením ze dne 15. března 1938, č. j. Co IV 85/38, které se stalo právoplatným, poněvadž nebylo napadeno, tento názor zavrhl a uložil soudu I. stolice ve věci samé rozhodnouti a to s tímto odůvodněním:
»Prvý soud zamítl žalobu s návrhem aby bylo uznáno právem, že dlužní úpis žalobcem dne 31. ledna 1935 podepsaný jest neplatný a že žalovaná strana jest povinna trpěti výmaz pohledávky ve výši 200 000 Kč s přísl. pod pol. C 84 na polovině nemovitostí žalující strany ve vložce číslo 28 pozemkové knihy katastrálního území... zapsané, s odůvodněním, že prvé části žalobního žádání, jež jest svojí povahou návrhem na určení, nedostává se zákonných předpokladů dle § 228 c. ř. s. pro žalobu určovací a že část tato vzhledem na druhou část žalobního nároku jest nepřípustným superfluem, ježto tam, kde lze žalovati na plnění, nelze žalovati na určení, — v druhé části téhož návrhu pak, že petit jest vadný v označení předmětu žádaného trpění, čímž jest způsobena i nemožnost vedení exekuce.
Po stránce právní není možno v daném případě prvou část žalobního návrhu na určení neplatnosti dlužního úpisu vzhledem k souvislosti přesně oddělovati od části druhé, která jest v podstatě své žádostí o plnění. Nejde o ryzí návrh určovací ve smyslu § 228 c. ř. s., nýbrž žalobu v její celistvosti jest považovati za žalobu na plnění, spojenou se zbytečným návrhem na zjištění předurčujícího právního poměru (sb. n. s. 9113). Z toho důvodu není třeba a také nelze přezkoumávati. jsou-li tu předpoklady návrhu na určení dle § 228 c. ř. s.
Ani v druhé, pro žalobu rozhodné části není žalobní petit vadný, aspoň ne tak, aby odůvodňoval zamítnutí žaloby. Jde jen o ne právě právnicky přesnou, třeba že i zákonem (§ 22 a j. knih. řádu a j. vš. o. z. čl. XXVIII, uv. z. k ex. ř. a j.) užívanou dikci, odlišující se dle toho, zda důraz se klade na pohledávku, či na její zajištění. Stylisace žalobcem v žalobním návrhu použitá nečiní návrh ten neurčitým (§ 7 ex. ř.).
Žádá-li žalobce, aby bylo právem uznáno, že žalovaná jest povinna trpěti výmaz, vyslovuje tím, že nežádá, aby žalovaná sama dala knihovní zápis dotyčný provésti.«
S názorem vrchního soudu jest plně souhlasiti, neboť zákonná místa jím citovaná skutečně užívají promiscue »výmaz pohledávky« a »výmaz zástavního práva«.
Odvolání samo uplatňovalo:
»Jest správný názor, že pohledávka sama o sobě jest právem obligačním. — Zápisem jejím do pozemkové knihy stává se však pohledávkou hypotekární a tudíž věcně zajištěnou. Jestliže jsem tedy žaloval na výmaz pohledávky »zapsané« pod pol. C 84 ve vl. č. 28 pozemkové knihy kat. území................, žaloval jsem tím o výmaz zástavního práva zajišťujícího tuto pohledávku. — »Zápis« jest sice pojem širší, ale jasný a určitý již tím, že odkazuje na položku C 84 v citované vložce, uvážíme-li že tato pohledávka podle celého znění žaloby nemohla býti zapsána jinak, než právem zástavním. — Knihovní zákon jest si vědom této jednoznačnosti a proto důsledně mluví na mnoha místech nejen o »převodu pohledávky« po případě »hypotekární pohledávky«, ale přímo i o »výmazu pohledávky« (ku př. §§ 22, 51, 53, 57 a pod.) a stejně i občanský zákon (§§ 451, 469, 4. věta, 469a). Právnická terminologie, jak zákonný text ukazuje, mluví o »zapsané pohledávce«, chce-li tím vyjádřiti, že pro pohledávku bylo zapsáno právo zástavní.«
Přesto však upozorňujeme na to, že správnější jest stylisace:
»Žalovaná strana jest povinna trpěti výmaz zástavního práva za pohledávkou....«,
nebo:
»Žalovaná strana jest povinna dáti vymazati zástavní právo za pohledávku...«,
což nechť čtenář si poznamená na straně 248 knihy Dr. Pužman, Žaloby a žalobní petity.

Citace:

Žalobní petit knihovní.. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1938-39, svazek/ročník 3, s. 47-48.