Právo na zrušení spoluvlastnictví může spoluvlastník uplatniti kdykoli a bez ohledu na prospěch či škodu ostatních spoluvlastníků. Žádost za naturální rozdělení věci je však zamítnouti, nelze-li věc rozděliti vůbec nebo bez značného znehodnocení a žádá-li aspoň jeden spoluvlastník, aby věc byla prodána v soudní dražbě. Mimo to budiž rozdělení odloženo, předejde-li se tím škodě, ke které by musilo dojíti, kdyby věc byla rozdělena okamžitě a v nevhodnou dobu. Zájmy sousedů jsou při zrušení spoluvlastnictví zcela lhostejné.

Důvody:
Podle § 830 obč. zák. náleží k právům spoluvlastníka požadovali kdykoliv zrušení spoluvlastnictví, a to bez ohledu na to, zda bude ostatním spoluvlastníkům na prospěch či škodu. K zájmu spoluvlastníků lze podle § 830 obč. zák. přihlížeti jenom potud, že se spoluvlastník, domáhající se zrušení spoluvlastnictví, musí spokojiti s nevyhnutelným odkladem, jestliže se jím lze vyvarovati škodě, která by okamžitým a v nevhodnou dobu provedeným rozdělením vznikla ostatním spoluvlastníkům. Mimo to dlužno návrh na naturální rozdělení zamítnouti, jestliže aspoň jeden společník požaduje, by spoluvlastnictví bylo zrušeno soudní dražbou společné věci, a společná věc nemůže býti buď vůbec neb aspoň bez značného svého znehodnocení naturálně rozdělena (§ 843 obč. zák.). Tím jsou důvody, ze kterých se lze brániti navrhovanému naturálnímu rozdělení společných pozemků, vyčerpány. Názor žalované strany, že nutno přihlížeti také k zájmům třetích osob, v souzeném případě k zájmům majitelů sousedních pozemků, jest mylný. Práva těchto osob zůstanou podle § 847 obč. zák. rozdělením nedotčena, slova »der Uebrigen« v § 830 obč. zák. znamenají, jak plyne z přirozeného smyslu slova a souvislosti, v němž bylo užito, ostatní spoluvlastníky společné věci. Námitkami, které žalovaná obec uplatňuje proti žalobnímu nároku, nedoličuje žádného z důvodů, ze kterých by bylo možno nárok na naturální rozdělení pozemků buď vůbec, neb aspoň pro tentokráte zamítnouti, neboť újma, kterou prý obec utrpí jakýmkoliv naturálním rozdělením pozemků na obecní honitbě, jest povahy trvalé, а k zájmům majitelů sousedních pozemků nelze přihlížeti. Rozhodnutí nižších soudů musilo býti potvrzeno, a jen mimochodem se dokládá, že napadenými rozsudky byla vyslovena toliko povinnost obce svoliti k naturálnímu rozdělení společných pozemků, že však způsob tohoto rozdělení zůstává podle § 841 obč. zák. a § 351 ex. ř. vyhrazen volnému uvážení soudce v exekučním řízení.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 1931 Rv II 892/29. Karel Jelínek.

Citace:

Právo na zrušení spoluvlastnictví může spoluvlastník uplatniti. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1931, svazek/ročník 70, číslo/sešit 7, s. 226-227.