Sesílení ochrany osob, oprávněných požadovati výživu, výchovu nebo zaopatření

přináší zák. ze dne 16. prosince 1930, č. 4 Sb. z. a n. z r. 1931. Ukládá se jím všem, kdo jsou právně zavázáni vyživovati, vychovávati nebo zaopatřiti jiného a nemají jmění nebo stálých příjmů, stačících k úplné úhradě potřebných nákladů, povinnost vykonávati podle možnosti a svých schopností takovou činnost, aby z jejího výtěžku mohli řádně dostáti svému závazku. O tom, kdo tak nečiní nebo pracuje u osoby blízké, platí pro stanovení a vymáhání jeho závazku, že byla smluvena mzda neb odměna podle předběžného jeho vzdělání a schopností, splatná v obvyklých obdobích, leč by zaměstnavatel prokázal, že nevěděl ani věděti nemusil o závazku zaměstnaného. Právní jednání odporující tomuto ustanovení jsou proti oprávněnému bezúčinná. Zaměstnavatel nemůže zejm. namítati, že vyplatil mzdu napřed, ani, že má vzájemnou pohledávku. Kdo umožňuje (poskytováním výživy nebo jiných prostředků) osobě výživou zavázané, aby si nehleděla výdělečné činnosti, je s ní zavázán rukou společnou osobě oprávněné za dávky příslušející jí za dobu, po kterou osobu k výživě zavázanou takto podporoval.
Jestliže se osoba zavázaná v posledních třech letech před soudním uplatňováním jejího závazku k činnosti shora naznačené zřekla jakýchkoli majetkových práv nebo výhod, nebo své výdělečné činnosti bez důležité příčiny se vzdala, nebo ji zaměnila za méně výnosnou, přihlédne soud, když stanoví její závazek a plnění, k jejím majetkovým a výdělečným poměrům, jaké tu byly v době, než tak činila. Kromě těchto civilně právních ustanovení, má zákon i ustanovení procesuální (zajišťovací exekuce, věc feriální) a trestní. Kdo úmyslně nebo z hrubé nedbalosti neplní svoji povinnost vyživovati nebo zaopatřiti jiného, takže oprávněný je vydán nouzi nebo že musí, aby nebyl vydán nouzi, býti podporován odjinud, dopouští se přestupku, na nějž je tuhé vězení od jednoho týdne do 6 měsíců a ztráta volebního práva do obcí. Tento trestný čin se stíhá veřejnou obžalobou, ale jen na návrh osoby, mající právo na výživu nebo zaopatření a není-li svéprávná, poručenského soudu.
Bylo by si přáti, aby zákon měl účinek výchovný, vyburcoval svědomí a vzpružil smysl pro povinnost u těch, kdo zanedbávají své povinnosti živitele naproti těm, kdo jsou jim nejblíže.

Citace:

Sesílení ochrany osob, oprávněných požadovati výživu, výchovu nebo zaopatření. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1931, svazek/ročník 70, číslo/sešit 4, s. 148-149.