Podle § 72. zák. z 8. XI. 1928 č. 148 Sb. z. a n. (o poj. zam. pro případ nemoci, invalidity a stáří) rozhodne spor mezi zaměstnanci nem. pojišťovny zrušené a nem. pokladnou přejímající členy pojišťovny zrušené Ústřední sociální pojišťovna. Tím rozumí se však toliko spory o to, má-li přejímací pojišťovna vstoupiti do služebních smluv se zaměstnanci zrušené pojišťovny a má-li zaměstnance zrušené pojišťovny převzíti, ne však spory jiné.
Důvody:
Jest především řešiti otázku, jaký význam a dosah má ustanovení posl. věty 5. odst. § 72 zák. č. 221 z r. 1924 ve znění nov. č. 184/1928 Sb. z. a n., »že případné spory rozhodne Ústřední sociální pojišťovna«. Zmíněný 5. odst. § 72 nebyl obsažen ani v zákoně č. 221/1924, ani ve vlád. návrhu novely k němu (tisk 1225 posl. sněm.), nýbrž byl zařaděn do osnovy uvedené novely v § 46 návrhu soc.-pol. výboru posl. sněmovny (tisk 1777) a byl pak uzákoněn. O významu a dosahu nového ustanovení, o něž tu jde, nelze z materiálií k novele č. 184/1928 nic vyčisti, takže pro jeho výklad jest rozhodujícím vlastní smysl slov zákona v jejich souvislosti (§ 6 obč. z.).
§ 72 zák. pojednává o zrušení a likvidaci nem. pojišťovny a v 5. odst. se činí tato opatření na prospěch zaměstnanců zrušené pojišťovny: »Přejímající nemocenské pojišťovny vstupují podle žásady uvedené v odst. 3. do služebních smluv se zaměstnanci zrušené pojišťovny, pokud tyto smlouvy byly sjednány rok před zrušením nem. pojišťovny a nevybočují z mezí vzorného služebního řádu (§§ 67 a) a 69)«. Podobné ustanovení jest obsaženo také v novém § 30 b). Změní-li se obvody nem. pojišťoven nebo zřídí-li se nová nem. pojišťovna, jsou nem. pojišťovny, které převezmou pojištěnce, též povinny převziti přiměřený počet zaměstnanců. Při tom platí obdobně ustanovení § 72 odst. 5. zákona. Obdobné použití ustanovení § 72 odst. 5. jest dále nařízeno v odstavci 4. § 73 pro případy zrušení jiných nem. pojišťoven než okresních. — Slovné znění uvedených zák. předpisů svědčí o tom, že »případnými spory«, jež rozhodnouti jest podle posl. věty 5. odstavce § 72 povolána Ú. S. P., míní zákon zajisté takové spory, které vzniknou mezi přejímací nem. pojišťovnou a zaměstnanci zrušené neb omezené pojišťovny z důvodu, že přejímací nem. pojišťovna odepřela převziti zaměstnance omezené pojišťovny (§ 30 b), pokud se týče vstoupiti podle zásady uvedené v odst. 3. § 72 do služebních smluv se zaměstnanci zrušené pojišťovny, pokud tyto smlouvy byly sjednány rok před zrušením nem. pojišťovny a nevybočují z mezí vzorného služ. řádu (§§ 67 a) a 69 zákona).
Ale v případě, o který tu jde, souhlasí obě strany v tom, že žalobce jako bývalý zaměstnanec zrušené »Moravské nemocenské pokladny v Brně« byl převzat žalovanou nemocenskou pojišťovnou do jejích služeb a že žalovaná vstoupila do služební smlouvy se žalobcem, takže o tom, co bylo právě vyloženo, spor vůbec nevznikl a pro rozhodování Ü. S. P. není podnětu. —
V 5. odstavci § 72 jest dále ustanoveno, že přejímající nem. pojišťovny nejsou povinny přiznati převzatým zaměstnancům služební postavení, které měli ve zrušené nem. pojišťovně. Podle toho jest přejímající nem. pojišťovně ponecháno na vůli, jaké služební postavení chce převzatému zaměstnanci přiznati, a jest otázkou, mohlo-li by z této příčiny dojiti ke sporu, v němž by podle poslední věty uvedeného odstavce měla rozhodnouti Ú. S. P. Leč touto další otázkou není třeba v tomto případě se obírati, protože žalobce sám ve sporu prohlašuje (čl. 18 a 20), že si nečiní nároku na přiznání stejného služebního postavení, jaké měl u zrušené Moravské nemocenské pokladny, a ve shodě se zákonem připouští (č. 1. 36), že žalovaná nem. pojišťovna není povinna přiznati mu služební postavení, které měl anebo právem miti měl u zrušené nem. pokladny.
Ze zákona nelze vyvoditi, že by spory jiného druhu, než bylo , uvedeno, zejména spory o zaplacení služebních požitků byly ustanovením poslední věty pátého odstavce § 72 přikázány k rozhodování Ú. S. P, Jde tu o předpis výjimečný, který jest vykládati přesně, a to tím spíše, ježto znění zákona není tak jasné, aby o jeho významu a dosahu nemohly vzejiti pochybnosti. V pochybnostech, zda přísluší věc na pořad práva, jest se spíše rozhodnouti pro příslušnost řádných soudů, neboť s. řízení poskytuje poměrně nejbezpečnější záruku pro spolehlivé projednání a správné rozhodnutí sporu. Z toho plyne, že pro spory o zaplacení služebních požitků mezi přejímací okresní nemocenskou pojišťovnou a převzatými zaměstnanci zrušené pojišťovny platí příslušnost řádných soudů podle § 1 j. n., neboť jde o služební poměr soukromoprávní, jak plyne zejména z ustanovení § 68 zákona o soc. poj. — (viz »výklad« od Dra Gallasa a Dra Janoštíka, 1929, str. 144). —
Žalobce se domáhá na žalované straně zaplacení služebních požitků, na nichž prý byl zkrácen jednak zrušenou Moravskou nemocenskou pokladnou v Brně a jednak žalovanou samou, úhrnem 11611 Kč 50 h. O těchto žalobních nárocích přísluší ve smyslu dosavadních úvah rozhodovati řádným soudům (§ 1 j. n.), a to se zřetelem к hodnotě předmětu sporu přes 5000 Kč sborovému soudu prvé stolice. Rekursní soud nepochybil, zamítnul-li námitky nepřípustnosti pořadu práva a věcné nepříslušnosti soudu, i když nelze s jeho důvody ve všem souhlasiti. Dovolacímu rekursu bylo proto odepříti úspěch.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 17. února 1931 R II 488/30. Karel Jelínek.