Vážné zjevy.

A řekněme hned také zjevy, jež musí znepokojiti každého dobrého republikána. V poslanecké sněmovně odpovídal dne 6. února t. r. ministr spravedlnosti Dr. Meissner na stížnosti přednesené posl. Stříbrným o disciplinování jistého kandidáta soudcovského stavu. A to, co se z této odpovědi dovídáme, je stručně toto: Jeden úředník ministerský napsal román, namířený, jak p. ministr praví, znaky naprosto nepochybnými, na jednoho aktivního ministra naší republiky. Odpůrce jeho uvažuje, jak se ho zbavit. Po dlouhých úvahách přichází к přesvědčení, že jediná cesta je vražda. V četných úvahách nahromaděny jsou důvody, omlouvající a ospravedlňující vraždu a když pak vražda je provedena, končí dílo velebením vykonané vraždy. A autorem tohoto románu, glorifikujícího politickou vraždu, je — doktor práv a (prý) úředník ministerstva této republiky. Nedosti na tom. V časopisu, o němž p. ministr prohlásil, že byl »číslo co číslo konfiskován pro trestné činy podle zákona na ochranu republiky, zejména pro hrubé urážky presidenta republiky«, uveřejní jiný doktor práv a soudní auskultant článek, nadepsaný »Dokument doby«. Slyšme, co o tomto článku praví p. ministr spravedlnosti: »Nejprve vytýká tam censuře, že onu knihu zkonfiskovala a v tom článku výslovně se zmiňuje o vraždě — soudcovský čekatel. Pak provází aktivního ministra takovou spoustou hrubých nadávek, že, řeknu otevřeně — stydím se je ještě opakovat a stydím se, že z pera inteligenta a soudcovského čekatele mohly vyjít. On nejenom vytýká v článku, že místa o vraždě jednající censura zkonfiskovala, nýbrž naopak vzdává dík spisovateli oné knihy za dokument doby a za osvobozující slovo, on se ztotožňuje se spisovatelem, pokud jde o zabavená místa o vraždě a vybízí k činu, abychom se zbavili onoho aktivního ministra. Směl jsem nechati tuto činnost bez jakékoliv odezvy? Nebyl jsem já přímo povinen v zájmu celého soudcovského stavu, v zájmu justice i našeho státu zakročiti? (Potlesk.) A já se otevřeně k tomu přiznám, že když disciplinárně věc skončila pouhou důtkou, druhý den jsem dal nařízení, aby byl přeložen do Kaplic. (Výborně! Potlesk. Hlasy: Důtka? To jest málo. Měl býti propuštěn.)
Konstatuji, že, když jsem věc vyložil všem slušným a rozvážným politickým činitelům, že schválili postup justiční správy a ministerstva spravedlnosti. Odůvodnění mého postupu bylo toto: Řekl jsem si: Jak bude asi budoucí soudce rozhodovat, když politická antipatie ho svádí k tomu, aby veřejně užíval hrubých slov a schvaloval vybízení k vraždě!«
To jsou strašné zjevy, vrhající temné stíny na t. zv. inteligenci vůbec a na osoby, které vykonaly při svém povýšení na doktory práv slib, v němž je také cosi obsaženo o právním řádu a spravedlnosti a o povinnostech, pamětlivých blaha státu, zvláště. Tyto stíny varují a vybízejí k ostražitosti i největší přísnosti; jde o vředy, usadivší se na nejnebezpečnějších místech zdravého organismu naší republiky. Přimhuřovati zrak je nebezpečné. A proto plně souhlasíme s opatřením p. ministra, ale i s hlasy, jež se v poslanecké sněmovně při jeho projevu ozvaly a ještě radikálnější prostředek doporučovaly.

Citace:

Vážné zjevy. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1931, svazek/ročník 70, číslo/sešit 3, s. 116-117.