Pojistná povinnost hudebníka.
Hudebník zaměstnaný v orchestru biografu podléhá pens. pojištění. Kdežto žalovaný úřad hodnotil jeho činnost jako převážně duševní, tvrdí stížnost, že činnost ta nebyla převážně duševní, ježto byl jen podřízeným hudebníkem a hrál jen běžné kusy. Proto chybí dle názoru stížnosti činnosti jeho ony znaky, které duševní činnost karakterisují totiž: zvláštní vyšší způsobilost duševní námaha a duševní napětí. Stížnost rozlišuje mezi hudebníky hrajícími těžší skladby vyšší ceny umělecké a hudebníky, hrajícími skladby lehkého druhu, a jen prvnější považuje za duševně činné. Nejvyšší správní soud nesdílí názor, že by takto bylo lze rozlišovati. Zákon pensijní podrobuje pensijní povinnosti zaměstnance převážně duševně činné a nečiní rozdílu mezi jednotlivými duševními činnostmi po té stránce, jsou-li namáhavější, vyžadují-li většího duševního napětí, předpokládají-li vyšší vzdělání či nikoli a vyžadují-li či nevyžadují-li zejména nějaké tvořící činnosti. Dle názoru Nejvyššího správního soudu je pak hudba v orchestru provozovaná uměním, a každý, kdo provozuje nějaké umění, je duševně činným. Je jím tedy i hudebník, který v orchestru nějakém spolupůsobí, třeba by orchestr ten hrál jen hudební kusy lehčího druhu, nevyžadující zvláštního stupně dokonalosti a zvláštního napětí mysli. Není tedy ani vytýkané neúplnosti šetření v tom, že úřad nevyšetřoval, jaké hudební kusy v době zaměstnání v orchestru stěžovatelově byly hrány, ježto okolnost ta pro posouzení zákonnosti naříkaného rozhodnutí je bezvýznamná.
(Nález Nejv. spr. soudu ze dne 4. pros. 1926, č. 24992/26.).