A. Petrov: Národopisná mapa Uher podle úředního lexikonu osad z roku 1773. Praha 1924. — Známý ruský badatel o národnostních poměrech v Uhrách vůbec a v Podkarpatské Rusi zvláště, vydal dílo, které vzniklo z dlouholeté práce badatelské. Autor uvádí, že již r. 1891 byl mu lexikon z r. 1773 znám a od té doby tudíž datuje se počátek této práce. Úvodem v kapitole prvé autor popisuje rukopis lexikonu, který jest ve státním archivu v Budapešti a uvádí také vydání tohoto lexikonu r. 1920, kdy lexikon byl vydán z důvodů politických pro mírovou konferenci.
V druhé kapitole autor popisuje vznik lexikonu a jeho prameny. Myšlenka sestaviti lexikon vznikla v letech sedmdesátých 18. století za tím účelem, aby sebrána byla látka k vojensko-topografické mapě a zároveň i za příčinou urbariální reformy. Lexikon vznikal dotazníkovou akcí zprvu na biskupy, později na osoby a úřady světské. V dotaznících hrála velkou úlohu také stránka jazyková, neboť záleželo těm, kteří se tázali, na tom, aby sedláci byli dobře zpraveni o svých povinnostech. Bylo tudíž vyšetřiti, jak se v které obci mluví. Tím byla zároveň založena velká cena lexikonu a tím také umožněno nyní vydati národopisnou mapu. V kapitole třetí autor pojednávaje o historickém významu lexikonu, zdůrazňuje tuto jeho vlastnost. Protože nebylo v době, kdy byl lexikon psán, národnostního zápasu v Uhrách, jsou údaje jeho hodnověrny. Autor zajímá se zvláště v této kapitole národnostní hranicí mezi Karpatorusy a mezi Slováky. Opravuje tu svůj úsudek dříve vyslovený, že v Podkarpatské Rusi lid je si vědom jen rozdílů náboženských a nikoli národnostních. Autor upozorňuje, že východoslovenská nářečí přecházejí v karpatoruská. Oba živly se tu prostupují. Protože údaje lexikonu pocházejí od osob, které se na místě z vlastní zkušenosti přesvědčily, mají nebyčejný význam pro historickou demografii. Autor sám slibuje, že na podkladě dosavadních studií a na základě sbírky Fr. Pestiho »Helység névtara« napíše dílo o slovenských národnostních poměrech.
Ve čtvrté části svého spisu autor vysvětluje zásady, na nichž založil publikaci své mapy. Zajímavou jest tu otázka, jak uváděti názvy osad na mapě. Názvy ty nejsou rozhodující pro národopisnou mapu, která uvádí především hranice národnostní, ale autor rozhodl se uvésti také názvy jednotlivých obcí podle lexikonu a to tak, že podává jméno každé osady v tom jazyku který ovládl v názvu. V území tak národnostně smíšeném, jako jsou Uhry, uváděti názvy osad v jejich jazyku, byla práce nadobyčejná. Autor proto popisuje celý postup své práce a zásady pravopisu, jak si je určil a vytkl, aby usnadnil tak četbu na mapě. Ku konci uveřejněn jest seznam osad. K tekstu připojena jest mapa, vypracovaná ve vojenském ústavě zeměpisném, velmi zdařilá a přesná. Rauscher.