§ 26. Smlouva o dílo a smlouva služební.

Smlouva o dílo a smlouva služební se vyvinula ve střední Evropě dosti brzo, ač v dobách starších byla konána práce nesvobodných nebo práce vlastní. S vývojem řemesel souvisí i vývoj uvedených smluv.
Smlouva o dílo záležela v tom, že podnikateli byla odevzdána látka, aby ji na vlastní zodpovědnost zpracoval, ať konal práci ve svém domě nebo v domě toho, kdo dílo objednal. Mzda byla buď smluvena, nebo byla určena platnými předpisy většinou cechovními. Nebylo rozdílu, zda mzda byla placena najednou nebo v určitých termínech. I při dílech uměleckých opatřoval ve středověku látku sám objednatel. Při těchto dílech musel sám umělec pracovati na díle. Někdy tato povinnost zvláště byla ve smlouvách uváděna. Zvláště bylo dbáno ve smlouvách toho, aby dílo nemělo žádných vad. Podnikatel ručil za vady až do doby, kdy odevzdal dílo objednateli, který měl si dílo při přejímání řádně prohlédnouti. V době pozdější bylo možno vytýkati vady i po určitou dobu, na př. po rok a den, nebo do doby ve smlouvě stanovené. Nezaplatí-li objednatel za dílo, může býti podnikatelem zadrženo. Podnikatel látku, kterou obdržel od objednatele, v jehož vlastnictví zůstala, musel vrátiti.
V novějších právních kodifikacích smlouva o dílo jest opomíjena a není jí věnována zvláštní pozornost. Zákoníky sledují při ní zásady práva římského, konstruují však smlouvu o dílo jinak než právo římské a přiřaďují ji ke smlouvám služebním (na př. občanský zákoník rakouský). Některé zákoníky svými předpisy o ručení za vady a o nebezpečí ztráty sledují rovněž starší vývojové zásady.
Smlouva služební souvisí svým vznikem s vývojem poměru osobní závislosti mezi pánem a členem jeho družiny. Nejstarším druhem služební smlouvy jest smlouva čelední, která se uplatnila teprve v době, kdy pozbyla na svém významu práce nesvobodných a polosvobodných. Vznikla zvláště v městech, kde bylo třeba učedníků, pomocníků a dělníků. Mezi mistrem a jeho pracovníky v městech uzavírána pak smlouva učednická, pomocnická nebo dělnická. Smlouva čelední se odlišuje od moderních smluv podobného způsobu tím, že pracující vstupoval touto smlouvou nejen v určitý poměr smluvní, nýbrž stával se i členem rodiny svého zaměstnavatele. Z toho plynulo ovšem, že zaměstnavatel musel dbáti také o osobu čeledínovu a neplniti pouze mzdu. Se zhoršením postavení selského stavu souviselo zhoršení postavení čeledi. Poměry mezi pánem a čeledí byly později upravovány zvláštními čeledními řády, které byly vydávány i na stavovských sněmech.
Při smlouvách učednických, pomocnických a dělnických byly podrobnosti upraveny cechovními řády jednotlivých řemesel. I v nich se jevil poměr osobní závislosti mezi mistrem a pracujícím.
Po recepci římského práva byly v obecném právu na smlouvu služební vztaženy předpisy o locatio conductio operarum, při čemž byly pod tato ustanovení zařazeny i práce vyšší, i duševní. Novodobé zákonodárství zařazuje smlouvu služební v typ smluv pracovních. Novější hospodářské poměry, zvláště práce tovární, daly příležitost k vytvoření řady speciálních předpisů, upravujících poměr zaměstnanců k zaměstnavatelům. Předpisy ty jsou obsaženy v řadě speciálních zákonů, podle povahy zaměstnání a zaměstnanců. Zaměstnanci usilují v nich o omezení smluvní svobody, snažíce se dosáhnouti výhod oproti zaměstnavatelům. Z těchto snah plynou také zákony a předpisy, směřující k ochraně dělnictva. Předpisy ty upravují dobu pracovní, dovolenou dělníků, mzdu, týkají se mladistvých zaměstnanců, dohledu živnostenských inspektorů a p. Ustanovení ta nenáležejí jen do práva soukromého, nýbrž do práva správního, trestního a p.
Souhrn těchto předpisů pak jest tvořící se právo pracovní jako zvláštní obor právní.
Novodobé právní poměry vytvořily jako zvláštní druh pracovní smlouvy smlouvu nakladatelskou. V této smlouvě přenechává autor nebo jeho právní zástupce, po případě jiná osoba nakladateli dílo literární, umělecké dílo hudební neb výtvarné aneb dílo fotografické, aby je rozmnožil a rozšiřoval na vlastní účet (náklad). Vývoj této smlouvy souvisí s vývojem práva autorského.

Citace:

RAUSCHER, Rudolf. § 26. Smlouva o dílo a smlouva služební. Přehled dějin soukromého práva ve střední Evropě. Nástin přednášek. Bratislava: Nákladem vlastním, 1934, s. 109-111.