2. a) Nezákonné zvolení členů (náhradníků) závodního výboru může miti právní účinky, jestliže nebyly včas podány námitky proti volbě.
b) Pojem podstatné vady řízení.
Při volbě do závodního výboru v závodě stěžující strany podána byla jediná kandidátní listina. Osoby navržené v kandidátní listině byly prohlášeny za zvolené bez dalšího volebního řízení. Správa závodu (stěžovatelka) podala proti výsledku volby námitky, které později odvolala, sjednavši zvláštní dohodu se zaměstnanectvem závodu před rozhodčí komisí.
Závodní výbor takto ustavený podal stížnost u rozhodčí komise, vytýkaje, že správa závodu propustila z práce jednoho náhradníka závodního výboru bez souhlasu rozhodčí kónuse, porušivši tím ustanovení § 22, odst. 2. zák. č. 330/1921 Sb. z. a n. o závodních výborech.
Rozhodčí komise rozhodla o této stížnosti nálezem, v němž bylo uvedeno mimo jiné, že okresní soud jako rozhodčí komise1) vyhověl závodnímu výboru v tom, že správa závodu propuštěním náhradníka závodního výboru z práce bez souhlasu závodního výboru2) porušila předpis § 22, odst. 2. cit. zák., pročež se prohlašuje propuštění náhradníkovo z práce za nezákonné.
Proti tomuto nálezu rozhodčí komise podala správa závodu stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, uvádějíc zejména: . Závodní výbor, jehož náhradníkem byl propuštěný zaměstnanec, po právu neexistoval, ježto zvolen byl nezákonným způsobem.
2. Nález rozhodčí komise byl vydán »okresním soudem jako rozhodčí komisí«, tedy úřadem nekompetentním, a podepsán byl předsedou rozhodčí komise, ač v enunciátu bylo uvedeno, že nález vydal okresní soud (jako rozhodčí komise). Nález jest tudíž zmatečný.
3. Naříkaný nález rozhodčí komise jest nezákonný, jelikož § 22, odst. 2., cit. zák. neukládá správě závodu, aby si vyžádala ku propuštění člena (náhradníka) závodního výboru souhlasu závodního výboru, nýbrž cit. ust. předpisuje, že správa závodu si má vyžádati souhlasu rozhodčí komise. Nedostatek souhlasu rozhodčí komise nebyl zjištěn a nebyl také uplatňován.
Nejvyšší správní soud zamítl stížnost ve všech částech. V odůvodnění zamítavého nálezu v podstatě dovozuje:
1. Stěžovatelka netvrdí, že volební akt byl zmatečný a že tudíž nemohl vůbec míti právních účinků. Vytýká pouze, že volba stala se nezákonným způsobem. Avšak i nezákonná volba může míti plné právní účinky, jestliže proti ní nebyly včas podány námitky nebo jestliže námitky včas podané byly před rozhodnutím rozh. komise vzaty zpět. Tím, že stěžovatelka odvolala své námitky proti provedené volbě, nabyla volba právních účinků.
2. Jest patrno ze spisů, že řízení bylo vskutku provedeno před rozhodčí komisí. Byla-li v nálezu tato komise nesprávně označena běží o formální vadu. Nejv. správní soud nemůže ji však uznati za tak podstatnou, aby pro ni bylo nutno zrušiti naříkané rozhodnutí. Nebyla-li stěžovatelce způsobena formální vadou právní újma, nelze mluviti o vadě podstatné. Stěžující strana netvrdí, že vadným označením rozhodujícího úřadu byla jí způsobena nějaká újma. Z její stížnosti jest patrno, že si byla dobře vědoma toho, že nález vydala rozhodčí komise a nikoliv okresní soud.
3. Ve stížnosti závodního výboru jest výslovně označen předmět sporu jako bezdůvodné propuštění náhradníka závodního výboru bez souhlasu rozhodčí komise. Tím se závodní výbor zřejmě domáhal ochrany podle § 22, odst. 2. cit. zákona. Bylo-li v nálezu rozhodčí komise uvedeno, že správa závodu propuštěním náhradníka závodního výboru z práce .bez souhlasu závodního výboru porušila předpis § 22, odst. 1. cit. zákona, jest zřejmo, že zde běží o pouhé nedopatření, které jest formální vadou, ale vadou zcela snadno rozeznatelnou a tedy nikoliv podstatnou. Ostatně stěžující strana mohla by docíliti zrušení naříkaného nálezu jenom tehdy, kdyby v souhlasu se skutkovou podstatou tvrdila, že si při propuštění řečeného náhradníka z práce vskutku vymohla souhlas rozhodčí Komise. Toho stížnost však netvrdí.
3. Omezování činnosti členu závodního výboru správou závodu.
Závodní výbor žádal ve své stížnosti rozhodčí komisi podle zákona o závodních výborech, aby rozhodla, že správa závodu omezuje činnost členů závodního výboru, odpírá-li jim vyplacení mzdy za dobu, po kterou se účastnili schůze závodního výboru během pracovní doby.
Rozhodčí komise vyslovila ve svém nálezu, že v takovém případě nelze považovati jednání správy závodu za omezování činnosti členů závodního výboru. Rozhodnutí odůvodnila tím, že nebylo nutno svolávati schůzi závodního výboru během pracovní doby a že k tomu nebyl dán souhlas správy závodu (§ 3, odst. 2. zákona č. 330/1921 Sb. z. a n.). Dále uvedla na odůvodněnou, že odpírání mzdy není způsobilým prostředkem omezování členů závodního výboru v jejich funkci, jelikož tito mohou mzdu neprávem jim zadrženou vymoci na zaměstnavateli před řádnými soudy.
333 Závodní výbor podal proti tomuto rozhodnutí rozhodčí komise stížnost k nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud stížnosti nevyhověl. Na odůvodnění svého nálezu v podstatě uvedl:
Nelze přisvědčili názoru rozhodčí komise, že zadržování mzdy není prostředkem způsobilým působili aspoň pro futuro na vůli člena závodního výboru a zdržovati ho nepřímým způsobem od řádného plnění funkčních povinností. Naříkané rozhodnutí nemohlo by obstáti, kdyby bylo opřeno jenom o tento důvod. Stížnost závodního výboru není proti tomuto důvodu zcela přesně formulována.
Stížnost tvrdí, že schůze závodního výboru byla pořádána se souhlasem správy závodu. Toto tvrzení nemá opory ve spisech.
Pokud běží o otázku, bylo-li konání schůze závodního výboru v pracovní době nevyhnutelně třeba, omezila se stížnost na zcela povšechné popření správnosti úsudku rozhodčí komise. Stížnost netvrdí, že by úsudek tento byl logicky nemožný nebo že by se zakládal na nesprávném výkladu ustanovení zákona. Běží tedy o pouhé hodnocení skutkových okolností, které nejvyšší správní soud může zkoumati toliko po stránce procesní.
Hledíc k formulaci stížnosti, nevyslovuje se nejvyšší správní soud o otázce, je-li dán případ výjimečné a nevyhnutelné činnosti člena závodního výboru pro závodní výbor v době pracovní za všech okolností již tím, že závodní výbor fakticky koná schůzi v době pracovní, anebo sluší-li účast člena závodního výboru na schůzi tohoto výboru uznati za »výjimečnou a nevyhnutelnou činnost« pro závodní výbor jen tehdy, jde-li o schůzi ve shodě se zákonem svolanou. Rovněž, nezabýval se nejvyšší správní soud otázkou, zdali vzhledem k ustanovení § 3, odst. 2. cit. zákona vůbec je po zákonu připustilo konati schůzi závodního výboru v době pracovní bez souhlasu správy závodní, či lze-li ji konati aspoň v případech neodkladných.
(Nález nejv. správ, soudu ze dne 12. února 1930, č. 2377/30.)
334

1. Správně mělo býti uvedeno: »rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech v ...«*
2. Správně mělo býti uvedeno: »rozhodčí komise«.**