K § 14 zák. č. 221/1924 Sb. z. a n. (Mzdové záznamy). O mzdových záznamech ustanovuje § 14, zák. č. 221/1924 Sb. z. a n., že zaměstnavatelé jsou povinni vésti záznamy, kterých je třeba, aby byly vyšetřeny požitky jednotlivých pojištěnců, a uschovati je aspoň po dobu pěti let. Jest mimo spor, že vdova J. W. nevedla vůbec mzdových záznamů o svých zaměstnancích povinně pojištěných. Citovaný § 14, ukládaje zaměstnavatelům povinnost vésti mzdové záznamy, nestanoví žádných výjimek a neobmezuje povinnost tuto na jisté kategorie zaměstnavatelů. Ze znění jeho třeba tedy souditi, že se týká každého zaměstnavatele, t. j. každé osoby, na jejíž vrub jsou vykonávány činnosti uvedené v §§ 2 až 4 cit. zákona (§ 8). Jmenovitě není v citovaném ustanovení § 14 — jak stížnost správně uvádí — podkladu pro výklad, že by se netýkal zaměstnavatelů, jejichž zaměstnanci, pojištěním povinní, jsou zjednáni se stálým ročním platem, poněvadž zmíněná povinnost je všeobecná, z níž zákon nestanoví žádných výjimek. (Teprve § 7 zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n. (s účinností od 1. ledna 1929), připouští, aby nařízením byli zproštěni této povinnosti zaměstnavatelé, kteří nezaměstnávají zpravidla více než 3 osoby, podléhající pojištění.) Pojišťovací ústavy mohou podle § 15 cit. zák. svými oprávněnými zmocněnci dáti nahlížeti do mzdových záznamů, pomocných zápisů a dokladů zaměstnavatelových, které se vztahují k přihláškám a odhláškám zaměstnanců. Z toho ovšem plyne ratio legis § 14, umožniti pojišťovnám po dobu pěti let, 528 po kterou mzdové záznamy musí býti zaměstnavatelem uschovány, aby se přesvědčily o správnosti přihlášek a odhlášek každého pojištěnce, jehož přihlášku nebo odhlášku uznají za nutno co do správnosti kontrolovati. (Nález Nejv. správ. soudu ze dne 24. května 1930, č. 8537/30.) 529