Zákon o závodních výborech.Sděluje dr. O. Sulík.I. Zbavení členství v závodním výboru pro hrubé porušení povinností.Správa závodu (stěžující strana) učinila opatření, aby dva dělníci, kteří se dostali v závodě do sporu, pracovali každý u jiného stroje. Předseda závodního výboru přikázal však jednomu z těchto dělníků, aby pracoval dále u svého dosavadního pracovního stroje, dokud se věc nevyšetří. Příkaz tento dal předseda proto, aby uklidnil dělníka nesmírně rozčileného nad utrpěnou domnělou křivdou, jakož aby zabránil výtržnostem dělnictva, které se shromáždilo a bouřlivě protestovalo proti přesazení rozčileného dělníka.Spatřujíc v počínání předsedy závodního výboru hrubé porušení jeho členských povinností, správa závodu žádala, aby rozhodčí komise zbavila předsedu členství v závodním výboru podle § 21, odst. 1., písni, c) zák. č. 330/1921 Sb. z. a n.Rozhodčí komise nevyhověla žádosti správy závodu. Odůvodnila své rozhodnutí zejména tím, že čin předsedy závodního výboru, který jest sice porušením § 3, odst. 2. cit. zákona, není hrubým porušením členských povinností po rozumu § 21, odst. 1., písm. c) téhož zákona. Správa závodu podala stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu proti rozhodnutí rozhodčí komise, namítajíc hlavně, že1. v činu předsedy záv. výboru projevuje se soustavný odpor proti nařízením správy závodu,2. chování předsedovo jest též důvodem k propuštění jeho z práce podle § 82, písm. f) živn. řádu.Obě okolnosti kvalifikují po názoru stěžující strany předsedův čin jako hrubé porušení povinností člena závodního výboru.Nejvyšší správní soud zamítl stížnost jako bezdůvodnou. Odůvodnil svůj nález v podstatě takto:Pro otázku, porušil-li člen závodního výboru své funkční povinnosti (vyplývající z členství v záv. výboru), nemůže míti významu okolnost, že porušil snad zároveň i své povinnosti smluvní (plynoucí pro něj z pracovního poměru). Proto také porušení smluvních povinností nemůže kvalifikovati porušení funkčních povinností na hrubé porušení těchto povinností.Zákon sám nestanoví znaků pro určení pojmu hrubého porušení povinností člena závodního výboru. Nelze ze zákona vyvozovati, že porušení kterékoliv povinnosti člena závodního výboru jest eo ipso porušením hrubým. Aby porušení nabylo charakteru porušení hrubého podle § 21, odst. 1., písm. c) cit. zákona, musí vždy přistoupiti nějaký moment, který kvalifikuje čin nebo opomenutí člena závodního výboru na poklesek hrubý. Takový kvalifikační moment může záležeti zejména ve zlém úmyslu, hrubé nedbalosti nebo ve velikosti škody.Stěžující strana vidí takový kvalifikační moment v tom, že čin předsedův byl spáchán ze soustavného odporu proti nařízením správy závodu, zakrývaného ovšem jiným motivem. Stěžovatelka svou domněnku ani ve stížnosti, ani ve správním řízení nedoložila konkrétními okolnostmi. Slyšení svědci se vyslovili proti takové domněnce.(Nález Nejv. správ, soudu ze dne 4. prosince 1929, č. 21922/29.)