K pojmu zemědělského pojištěnce.

Po stránce právní vytýká stížnost naříkanému rozhodnutí nezákonnost, brojíc proti úsudku žalovaného úřadu, že jmenovaní zaměstnanci od 1. července 1925 jakožto zemědělští pojištěnci příslušejí nemocenským pojištěním k zemědělské okresní nemocenské pokladně v Nymburce. Zákonným podkladem pro řešení této otázky jest předpis § 12, odst. 2, zákona ze dne 15. května 1919, č. 268, pokud se týče ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n., jenž pouze stanoví, že za určitých předpokladů pro pojištěnce zemědělské a lesní musí býti zřízena samostatná pokladna nemocenská. Významem tohoto ustanovení zabýval se nejvyšší správní sond již opětovně, tak zejména v nálezu ze dne 14. dubna 1923, č. 6048, Boh. A 2225, kde vymezil pojem zemědělského pojištěnce v ten rozum, že jím jest rozuměti pojištěnce podle § 1, odst. 1., n. z., konajícího práce v podniku zemědělském, t. j. takovém, jehož předmětem jest zužitkovati resp. vzdělávati vlastní nebo najatou půdu podnikatele na jeho účet k docílení plodin (rostlinných surovin) (srovnej také Boh. A 2747/23, 5212/24, 3226/24 a j.). Na názoru zde vysloveném trvá nejvyšší správní soud i v tomto případě a odkazuje na bližší odůvodnění v cit. nálezu obsažené (§ 44 jedn. řádu). Zahradnictví, omezující se na výrobní činnost, jak byla právě definována, jež využívajíc přirozených vlastností půdy a vlivů přírodních pro vzrůst bylin, čelí k tomu, aby dobyla plodů i pro lidstvo potřebných nebo zužitkovatelných, musí býti čítáno k zemědělské výrobě. Ani způsob provozu, pokud je v podstatě podřízen a upraven podle daných klimatických poměrů, nemění ničeho na tomto charakteru výroby. Takové zahradnictví může samo o sobě, již svým obsahem, býti samostatným podnikem zemědělským a není třeba, aby bylo součástí jednotného, celkového podniku zemědělského, provozovaného zemědělcem, jak míní stížnost. Jen zahradnictví, které se dovede emancipovati od vlivů přírodních tak, že nezávisle na podnebí a ročním počasí může pomocí umělých prostředků (topených skleníků a pod.) docíliti vypěstění rostlin a plodin, jichž vývoj za přirozených poměrů těch kterých krajů v nich je nemožný, přestává býti výrobou zemědělskou. Stejně, neomezuje-li se zahradník na prodej vlastních výrobků a je-li předmětem jeho podnikání i prodej rostlinstva jinde vypěstěného, ať ve formě nezměněné, nebo třeba jím zušlechtěné, nebo jeho výdělečné používání jiným způsobem (propůjčování k dekorativním účelům a obstarávání prací k tomu cíli směřujících), pak činnost jeho takovýmto komercionelním způsobem provozu se podstatně různí od činnosti zemědělce a zapadá do sféry podnikání živnostenského (srovnej Boh. A 7391/28). Námitky stěžující si strany nesly se během řízení tím směrem, že zahradnictví Vincence Tekla má povahu podniku živnostenského, žalovaný úřad došel v naříkaném rozhodnutí k závěru, že »podnik Vincence Tekla« sluší považovati za podnik zemědělský, t. j. takový, který slouží využitkování půdy za účelem výroby rostlinných surovin. Svůj závěr o této povaze zahradnictví T. žalovaný úřad však neodůvodnil je konkrétními poměrу podniku samého, zejména neuvádí, proč má za to, že jde o provoz zemědělský a nikoli živnostenský, Omezil se na zjištění, že V. T. neměl živnostenského listu a že zaměstnával jmenované pojištěnce pracemi zemědělskými, totiž rytím záhonů, rozvážením hnoje, sázením zeleniny a květin, zaléváním atd. Z hořejších úvah však následuje, že kriteriem pro zodpovědění otázky, zda ten který pojištěnec je zaměstnán v podniku zemědělském, či živnostenském, nenáleží hledati ani v obsahu práce jim konané, ani ve formální okolnosti, zda zaměstnavatel ohlásil podnik jako podnik živnostenský, nýbrž jediné v tom, zdali pojištěnec koná práce v podniku zemědělském, jak shora byl blíže definován. Zjištění v tomto směru bylo nezbytné již proto, poněvadž stěžující si strana v řízení trvala na námitce, že zahradnictví T. bylo podnikem živnostenským, opravňujícím držeti učně ve smyslu živnostenského řádu. Opomenutí tohoto zjištění lze vykládati jen tak — jak si je i stížnost vykládá — že žalovaný úřad pokládal své zjištění, že V. T. neměl živnostenského listu jako zahradník a že zaměstnával jmenované pojištěnce pracemi zemědělskými..., za postačující pro vyřešení otázky, zda zahradnictví T. bylo zemědělské nebo živnostenské. Tím, že žalovaný úřad přiznal rozhodující význam okolnostem, jež podle hořejších úvah samy o sobě pro vyřešení sporné otázky nejsou rozhodné, porušil zákon. Bylo proto naříkané rozhodnutí zrušili podle § 7 zákona o správním soudě a bude na žalovaném úřadě, aby přihlížeje ke znakům, které podle hořejších vývodů mohly by zahradnictví to případně charakterisovati jako živnost (tak výroba prodejných produktů, rostlin, květů, plodů mimo dobu jich přirozeného vzrůstu, umělé pěstování cizokrajných rostlin v našich krajích neakliinatisovaných, obchodování i s cizími produkty, způsob výdělečného používání rostlin), znovu rozhodl.
(Nález nejv. správ. soudu ze dne 12. září 1929, č. 12422/29.)

Citace:

K pojmu zemědělského pojištěnce.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1930, svazek/ročník 11, s. 119-120.