IV. výroční zpráva komise pro vystěhovalectví a kolonisaci (za rok 1929).

Rok 1929, čtvrtý rok trvání komise, znamená celkové zakončení teoretického studia vystěhovaleckého problému a začátek činnosti, která má výsledky tohoto teoretického studia prakticky zhodnotiti. Během dosavadního jednání získala komise dostatečný přehled jak o organisaci vystěhovalecké péče v zemích vystěhovaleckých i přistěhovaleckých, tak i o vyhlídkách pro československé vystěhovalce v cizině po stránce hospodářské, sociální, kulturní a národní, o situaci krajanů i vystěhovalců jiných národností v cizině, o mezinárodních problémech s vystěhovalectvím souvisících, o vystěhovalecké situaci v Československé republice i o významu vystěhovalectví pro národ a stát a o jeho důsledcích. Na sklonku roku začíná komise jednati o praktickém řešení problému, a to s obou hledisek, kterými se toto řešení musí bráti: s hlediska protiemigračního i s hlediska aktivní politiky vystěhovalecké. Činnost protiemigrační jest nutná jakožto korektiv vystěhovalecké horečky, která některé kraje zachvacuje, i jako protiváha vystěhovalecké propagandy a agitace, a je zároveň popudem k intensivnější hospodářské činnosti uvnitř státu, k uplatnění a rozvinutí všech hospodářských možností, které naše republika skýtá. Základní myšlenka vystěhovalecké politiky, která určuje směr činnosti komise od samého počátku, zůstává stejná: vystěhovalectví omeziti na míru nezbytně nutnou a pečovati o to, aby se naši lidé uplatňovali především u nás doma, kde mohou nalézti existenci často snáze a bezpečněji než v cizině, a kde zůstávají hospodářsky i kulturně součástí prostředí, národa a státu, jehož jsou členy. Proto komise věnovala zvláštní pozornost řešení vystěhovalecké otázky vnitřní kolonisaci, zakládající se na československé pozemkové reformě. Vnitřní kolonisace je nejracionálnějším řešením vystěhovalecké otázky. Přídělu půdy v rámci pozemkové reformy se dostalo více než půl milionu rodin ze 45 proc. všech obcí ve státě. — Nicméně z půdy, pozemkovou reformou zabrané, nelze již nic reservovati pro další příděl k účelům kolonisace. Jediný přírůstek zemědělské půdy, která by mohla sloužiti ke zmírnění vystěhovalectví, lze v budoucnosti očekávati od přídělu půdy státních statků a od kommasací a meliorací v celé republice. Poněvadž však vystěhovalectví máme a budeme míti, jako je mají všechny národy a státy, které jsou v podobné situaci jako naše republika, jest třeba také positivně a aktivně o tyto vystěhovalce pečovati, chrániti je a klásti základy k tomu, aby v cizině mohli skutečně nalézti tu existenci, kterou
89 tam hledají, a aby zároveň zůstávali v kulturním a hospodářském společenství s prostředím, ze kterého vyšli, a neznamenali pro vystěhovaleckou zemi jenom ztrátu. To znamená regulaci a organisaci vystěhovalectví naproti dosavadní roztříštěnosti. Ostatně samy poměry si takovéto řešení vynucují, poněvadž situace v přistěhovaleckých zemích se stává čím dále tím více nepříznivou pro jednotlivé vystěhovalce bez dostatečných zkušeností a kapitálu a skýtá vyhlídky spíše jen skupinám vystěhovalců, dobře organisovaným a vybaveným kapitálem.
Ve složení komise nastaly některé změny. Dosavadní zástupce ministerstva školství odb. rada J. Inderka zemřel a jeho nástupcem byl jmenován prof. dr. Pižl. Dále přestal býti členem komise za ministerstvo obchodu odb. rada dr. Horáček, který byl jmenován mimořádným profesorem Karlovy university v Praze. Na jeho místo nastoupil odb. přednosta ministerstva obchodu dr. Kusý-Dúbrav. Mimo to se stali nově členy komise vrchní rada politické správy dr. Pudlač jako delegát Zemského úřadu v Bratislavě, vrchní ministerský komisař dr. Hýža z ministerstva obchodu a vrchní ministerský komisař Režný z ministerstva zahraničních věcí. Jedná se také o zastoupení ředitelství státních lesů a statků, jehož součinnosti bude třeba při provádění protiemigračního plánu komise s hlediska zemědělského. Do předsednictva komise byli opětně zvoleni dosavadní členové, to jest úřadujícím místopředsedou min. rada dr. A. Boháč ze Státního úřadu statistického, druhým místopředsedou min. rada dr. Starch z ministerstva zahraničních věcí, tajemníkem odb. rada Dr. Zavřel z ministerstva sociální péče a zapisovatelem min. komisař dr. Žilka z ministerstva sociální péče. Ze samostatných výborů pracoval v tomto roce výbor protiemigrační a výbor pro vypracování příručky pro vystěhovalecké poradce. Někteří členové komise jsou zároveň členy meziministerské komise pro otázky kolonisační, zřízené u Státního úřadu pozemkového, s níž komise udržuje styky, jakož i »Úvěrové akce« pro podporu československých vystěhovalců v Rusku. Tajemník komise se zúčastnil spolu s bývalým úřadujícím místopředsedou komise, nyní generálním konsulem Československé republiky ve Vídni dr. A. Sumem a s ředitelem dr. Krakešem ženevského zasedání mezinárodního výboru Mezinárodní péče o vystěhovalce, jejíž předsedkyně také o činnosti komise referovala. Člen komise vrch. rada politické správy dr. Pudlač se účastnil v zastoupení komise ankety o hedvábnictví, svolané při příležitosti Dunajských veletrhů v Bratislavě. Schůzí konala komise v roce 1929 celkem 9.
Předmětem jednání komise byly především různé aktuální otázky, které se během roku vyskytly. Z těchto otázek zde uvádíme:
Omezující předpisy Spojených států severoamerických a zejména lékařské prohlídky vystěhovalců a zkoušky inteligence
90 na americkém generálním konsulátě v Praze. Zkoušky tyto nejsou přizpůsobeny mentalitě československého obyvatelstva a rozhodnutí amerických úředníků mívají někdy dalekosáhlé následky a vyvolávají rozdělení rodin i jiné sociální závady. Komise tuto otázku studuje a sleduje také zásadní stanovisko amerických činitelů k československému přistěhovalectví.
Komisi bylo referováno o situaci reemigrantů na Slovensku. Ve mnoha případech se ocitají reemigranti brzy po svém návratu znovu ve stejných poměrech, v jakých byli před vystěhováním, a často upadají hospodářsky i morálně. Komise sleduje tuto otázku a hledá cesty k jejímu příznivému vyřešení.
Situace sezonního i jiného dělnictva zemědělského, najímaného na práce v zemědělství, v dolech i v průmyslových podnicích ve Francii, v Belgii, v Německu, v Rakousku, jakož i v Tunisu byla několikráte předmětem jednání komise. V Belgii bylo umístěno na 2000 horníků a pomocných dělníků prostřednictvím veřejných úřadů pro zprostředkování práce. Jejich situace jest celkem dobrá, skoro lepší než ve Francii. Pro stavební práce v Tunisu bylo najato na jeden rok asi 300 stavebních odborníků a dělníků. Komise jednala také o ochraně zemědělského dělnictva československého, pracujícího v Německu, za event. spolupráce příslušných úřadů polských. Také bylo jednáno o péči o vracející se sezonní dělníky, a to jak s hlediska jejich evidence a kontroly na hranicích, tak i s hlediska sociálního. Pracovní a výdělkové poměry tohoto dělnictva v cizině budou i nadále předmětem jednání komise. Bylo uvažováno o zřízení sociálního inspektora — lékaře, který by tyto dělníky navštěvoval, byl jim nápomocen radou i skutkem a byl zároveň odborným poradcem československých úřadů, jakož i o zachycení efektu vystěhovalectví těchto dělníků a o srovnání poměrů v jednotlivých cizích zemích, kam českoslovenští dělníci odcházejí. Tomu má napomáhati také informační služba samotných dělníků, která má býti organisována. Také zastupitelské úřady v cizině mají ve věci spolupracovati více než dosud.
O umisťování československých volontérů ve Francii jednalo v tomto roce ministerstvo sociální péče s francouzským ministerstvem práce.
V Jugoslavii je velká poptávka po geometrech pro katastrální práce. Komise jednala o možnosti opatřiti tyto geometry v Československu anebo o zřízení kursu při Vysokém učení technickém v Praze pro jejich výcvik.
Ve státní vystěhovalecké stanici v Libni zřídila ústřední banka českých spořitelen směnárnu, pracující pod úředním dozorem, která usnadňuje vystěhovalcům směnu a poukazování peněz do ciziny za výhodných podmínek.
Komisi bylo referováno o remitencích vystěhovalců: Finanční efekt vystěhovalectví je podle statistik a odhadů aktivní, a to
91 značnou částkou. Pasivní položka vystěhovalectví činila v letech 1925—28 postupně 90, 93, 107 a 82 milionů Kč, aktivní položka 462, 449, 552 a 608 milionů Kč, z čehož vyplývá celkové plus 372, 356, 445 a 526 milionů Kč v těchto letech. V roce 1928 tvořily aktivní položku vystěhovalectví bankovní poukazy částku 464, poštovní poukázky částkou 73, zásilky zjištěné paroplavebními společnostmi částkou 39 a zastupitelskými úřady částkou 13, balíky a dopisy z ciziny částkou 11, a aktiva, odhadnutá podle počtu reemigrantů, částkou 8 milionů Kč.
Nepříznivé zprávy, přicházející ze sovětského Ruska a z polské Volyně o situaci československých kolonistů tam usedlých, byly předmětem jednání komise. Bylo uvažováno o opatření, jak umožniti zejména kolonistům v Rusku přečkání nynější krise a jak pomoci kolonistům v polské Volyni, kteří trpí poklesem cen chmelu, hospodářskou krisí a těžkými podmínkami úvěrními, které jsou v Polsku obvyklé. Komise se znovu zabývala otázkou zřízení zemědělských, resp. vystěhovaleckých attachés, a to aspoň v některých nejdůležitějších zemích přistěhovaleckých, jako v Rusku, v Kanadě a v Argentině.
Otázka vystěhovalecké literatury a odborných časopisů pro otázky vystěhovalecké a krajanské byla předmětem pozornosti komise v tomto roku. Především šlo o informování všech pracovníků, jak v úřadech, tak i v dobrovolných organisacích, kteří přicházejí ve styk s vystěhovalci a jsou povoláni, aby působili na vystěhovalecké hnutí v Československu. Pro ně hlavně jest určena »Příručka pro vystěhovalecké poradce«, která byla vypracována z podnětu komise a vydána koncem roku péčí Československého ústavu zahraničního. Šestičlenný přípravný výbor komise, určený pro organisaci přípravných prací, stanovil program příručky, přidělil referáty jednotlivým členům komise, určil redaktora a schválil konečné znění příručky. Příručka vyšla ve slovenském znění a obsahuje cenné praktické informace a pokyny pro úřady, sociální pracovníky i vystěhovalce.
Otázka odborných časopisů vystěhovaleckých stala se aktuální ke konci roku. Dosavadní časopisy »Československá emigrace«, orgán to Emigračního a kolonisačního ústavu MAP., zabývající se otázkami vystěhovaleckými, a »Naše zahraničí«, orgán Národní rady československé, zabývající se otázkami krajanskými, byly koncem roku 1929 sloučeny v jeden časopis s názvem »Naše zahraničí«: Spojené časopisy »Československá emigrace« a »Naše zahraničí«, který bude sledovati jak problémy vystěhovalecké, tak i problémy krajanské.
Úředním časopisem vystěhovaleckým jest »Vystěhovalecký zpravodaj«, věstník to ministerstva sociální péče, určený pro informaci úřadů pracujících ve věcech vystěhovaleckých, i pro potřebu sociálních pracovníků a dobrovolných organisací pro
92 péči o vystěhovalce. Z podnětu komise bylo zasílání »Vystěhovaleckého zpravodaje« rozšířeno na další účastněné úřady.
Předmětem úvah komise byla také otázka repatriace a s tím souvisících otázek ošetřovacích nákladů a chudinských podpor za nemajetné cizince. Otázka tato není dosud dostatečně upravena. Jenom s Německem byla obnovena dohoda eisenašská o ošetřování nemocných a o pohřbívání zemřelých a r. 1925 byla uzavřena s Bulharskem smlouva o vzájemném bezplatném ošetřování nemocných. Jedná se o smlouvy s Argentinou, s Belgií, s Dánskem, s Francií, s Italií, s Jugoslavií, s Polskem, s Rakouskem a s Rumunskem.
Také vnitrostátní ochrana nevyhovuje. V zemích českých je upravena jenom otázka úhrady nákladů za ošetřování cizinců ve veřejných nemocnicích, v porodnicích a v ústavech pro choromyslné, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi platí stát náklady za ošetřování cizinců i mimo nemocnice, jakož i náklady ošetřování našich lidí v cizině i náklady repatriační. Připravuje se zákon o úhradě nedobytných výdajů za léčení ve veřejných nemocnicích. Není dosud upravena otázka úhrady chudinských podpor cizincům u nás a našim příslušníkům v cizině. Je však třeba pomáhati repatriantům také v těch případech, na které dosud není pamatováno, zejména když jsou již ve vlasti a pod. Uvažuje se o zřízení samostatné instituce pro péči o repatrianty na místě dosavadního výboru při společnosti Československého Červeného kříže. Sociální péči o repatrianty bude třeba rozšířiti také na péči hospodářskou. Zvláštní úpravy zasluhuje repatriace sezonního dělnictva, vracejícího se po skončení prací z ciziny.
Problémů a návrhů kolonisačních, které se dostaly během roku před forum komise, byla velká řada:
Vláda brasilského státu Paraná se zajímá o československé kolonisty a je ochotna přiděliti jim vhodnou půdu v kraji u Guarapuavy. Věc se stane aktuální po vybudování železniční trati do zmíněného místa, která je již ve stavbě. Kraj se hodí pro pěstování pšenice a vláda státu by nenamítala nic proti založení kompaktní československé osady.
V Kanadě je v běhu jednání s oběma hlavními kolonisačními společnostmi Canadian Pacific i Canadian National Railway Companies. Příslušné jednání vede Československý ústav zahraniční. Také zde byl dán příslib přiděliti půdu pro založení kompaktní československé kolonie, čítající asi 200 rodin.
Kolonisaci v Paraguayi se chystají prováděti dva mezinárodní kolonisační syndikáty, z nichž jeden má zabezpečeno 40000 ha pozemků u Villa Concepción. Jest zájem také o československé kolonisty a ve věci se vyjednává mezi zástupci vlády paraguayské a příslušnými činiteli československými.
Francouzové by rádi kolonisovali své kolonie v Severní
93 Africe a zajímají se při tom také o Čechoslováky. Byl podán návrh na zřízení francouzsko-československé kolonisační společnosti. O věci se dále jedná.
Companie Franco-Malgache d'Entreprises hodlá kolonisovati své pozemky v severozápadním Madagaskaru a zajímala se též o československé kolonisty. Kraj se však z důvodů klimatických pro československou kolonisaci nehodí.
V Equadoru působí dr. Vohnout, který se zabývá myšlenkou usazovati v této zemi československé kolonisty. Mimo to se snaží umístiti ve službách equadorské vlády československé odborníky (zvěrolékaře a agronomy).
Také z Peru přišla zpráva o možnosti československé kolonisace od krajana E. Daublebského, který tam zakoupil pozemky nedaleko Oxapampy.
Ze soukromé iniciativy hospodářských kruhů československých se uvažuje o získání koncese v Habeši, na níž má býti pěstováno obilí a ovoce, později káva a bavlna. Podnik má míti úkoly hlavně obchodní, vedle toho však též vystěhovalecké. Uvažuje se o vyslání komise do Habeše, která by prozkoumala tamní poměry a podmínky pro uskutečnění věci.
Vedle projednávání těchto konkretních projektů kolonisačních sledovala komise kolonisační snahy jiných národů a koloniální otázku s hlediska československého i mezinárodního.
Předmětem jednání komise byla též výstava československého zahraničí, kterou připravuje pro rok 1930 Československý ústav zahraniční za spolupráce ostatních organisací československých pro péči vystěhovaleckou a krajanskou a za účasti krajanů v zahraničí.
Od začátku r. 1929 pracuje Československý ústav zahraniční, založený z podnětu komise. O jeho činnosti byly komisi předkládány zprávy. Ústav má sídlo v Praze 2., na Florenci číslo 5, a má vedle ředitele čtyři referenty, kromě kancelářských zaměstnanců. Ústav vydal provolání, určené krajanům v cizině i domácí veřejnosti a zaslal krajanským organisacím v cizině i zastupitelským úřadům programové prohlášení. Propagační činnost však postupuje velmi pomalu, nenachází dosud dosti porozumění. Nápravu vidí ústav v navazování osobních styků, v organisování návštěv, ve vydávání časopisu, v poskytování subvencí zahraničním organisacím krajanským a v propagaci myšlenky jednoty československého lidu doma i za hranicemi při zájezdech do ciziny a pod. Ústav vydává korespondenci o věcech vystěhovaleckých a krajanských pro domácí tisk a v poslední době také korespondenci pro krajanský tisk v cizině, informující o poměrech v Československu i o životě krajanů. Uvažuje také o vydávání samostatného časopisu pro krajany nebo aspoň o periodickém vydávání přílohy k nějakému již existujícímu časopisu. Referenti ústavu se snaží získati
94 informace o životě a potřebách krajanů mimo jiné také zájezdy do ciziny. Ústav si opatřuje evidenci krajanů a je prostředníkem mezi nimi a mezi úřady, organisacemi a podniky československými. Zprostředkovává podle možnosti místa v cizině československým odborníkům, zejména obstarává pro paroplavební společnosti československé hudebníky. V otázkách kolonisačních si opatřuje evidenci kolonisačních možností pro československé vystěhovalce v cizině a snaží se vybudovati organisaci, na základě které by se dala prováděti úspěšná a podle možnosti hromadná československá kolonisace v cizině. V tomto směru jedná zejména s krajany a s organisacemi kanadskými, dále s francouzskými činiteli o utvoření československo-francouzské kolonisační společnosti pro Francouzskou Severní a Západní Afriku a má v evidenci snahy o kolonisaci ve Francii, v Peru, v Equadoru, v Paraguayi, v Habeši atd.
Hlavní zájem komise byl však obrácen k poměrům na Slovensku. Na Slovensku je totiž vystěhovalecké hnutí několikrát silnější než v zemích historických a není téměř vesnice, odkud by nebylo aspoň několik osob v cizině, hlavně v Americe. Vystěhovalecká horečka zachvacuje velký počet osob a jen přísné omezovací předpisy Spojených států severoamerických brání tomu, aby vystěhovalecké hnutí nenabylo větších rozměrů. Podobné poměry jsou i na Podkarpatské Rusi. Příčiny toho jsou několikeré. Komise se zabývala hlavně situací zemědělského obyvatelstva slovenského, zejména zemědělského proletariátu.
Poměry tyto jsou do značné míry dědictvím dřívějšího feudálního režimu maďarského. Předválečné Maďarsko nebránilo zproletarisování slovenského zemědělského lidu, poněvadž tito drobní zemědělci dodávali pracovní síly, potřebné na latifundiích a zemanských statcích. Aby však získala důvěru tohoto proletariátu, snažila se maďarská vláda zajistiti mu nikoliv možnost samostatné existence zemědělské, nýbrž možnost vedlejšího příjmu, zejména z hedvábnictví, včelařství, pěstování léčivých bylin, tabáku atd. Tento stav proletarisace zemědělského obyvatelstva slovenského trvá dosud i po provedení pozemkové reformy.
Cesta k nápravě vede několika směry. Komise se zabývala hlavně možností opatřiti drobnému zemědělskému obyvatelstvu slovenskému vedlejší zdroj výživy specialisací zemědělské výroby a zavedením těch odvětví zemědělských, která se dají provozovati intensivně a přinášejí větší výtěžek než hospodaření, jak je dnes na Slovensku obvyklé, mimo to též úpravou dědických poměrů v zemědělství a dalšími opatřeními s tím souvisícími.
Zlepšení situace slovenského zemědělství je možno očekávati od provádění meliorací a kommasací, od zavádění intensivních metod hospodářských, mlékaření, intensivního dobytkářství, pěstování drůbeže a králíků, produkce tabáku, a podle názoru slovenských
95 činitelů zejména od podpory a účelné organisace chovu bource morušového. Hedvábnictví bylo před válkou na Slovensku mnohem více rozšířeno než dnes. Podle dřívějších uherských zákonů musili velkostatkáři vysazovati moruše podle svých polních cest a listí z těchto stromů bylo k disposici drobnému obyvatelstvu. Hedvábnictví bylo dobře organisováno, v Uhrách bylo šest továren a centrála v Sekszardě. Po převratě však centrála i továrny zůstaly v Maďarsku nebo v Jugoslavii a nastal velký pokles hedvábnictví. Teprve nyní se situace poněkud lepší. Ministerstvo zemědělství se snaží o zvelebení hedvábnictví na Slovensku, hedvábnický ústav v Hradci Králové přiděluje zdarma vajíčka bource a sazenice morušové. Akciová společnost hedvábnického průmyslu na Slovensku dostala na 10 let monopol na výkup zámotků. Aby však vývoj hedvábnictví byl zabezpečen a urychlen, jest podle názoru slovenských činitelů zapotřebí centralisace a podpory vlády. Zejména jest třeba vybudovati středisko, odkud by věc byla organisována. Pro financování věci se žádá bezúročný úvěr v částce 15000000 Kč na 10 let. Komise upozornila příslušné úřady a organisace na důležitost pěstování bource morušového jakožto prostředku boje protiemigračního a doporučila studium a rychlé řešení věci z důvodů hospodářských i politických. Ministerstvo zemědělství věc sleduje a studuje za spolupráce zemědělských rad i jiných orgánů a připravuje anketu.
Další důležitou příčinou proletarisace slovenského zemědělského obyvatelstva a jeho vystěhovalectví jsou dědické poměry na Slovensku. Kdežto v zemích českých je obvyklý systém ten, že jenom jediný dědic převezme hospodářství a ostatní dostanou výbavu nebo věno, odcházejí na řemesla, do živností i do inteligentních povolání a rodiče odcházejí po sňatku mladého hospodáře na výměnek, na Slovensku jsou poměry docela jiné, vyvolané specielními poměry slovenskými a tradicí. Zemědělské usedlosti se smějí bez omezení děliti a tak dochází k reálnému i ideálnému tříštění pozemkového majetku na části, vyjadřované někdy až ve stotisícinách parcely. Často není rozdělení pozemku ani v pozemkových knihách zapsáno. Všichni dědicové zůstávají na statku, každý chce míti kus pole, ve kterém vidí hlavní oporu a zabezpečení své existence. Synové a dcery neodcházejí na řemeslo, do obchodů ani na studia, instituce výměnků je neznámá. Průmysl není dostatečně vyvinutý, aby mohl zaměstnati přebytečné zemědělské obyvatelstvo, hypoteční úvěr je drahý a malá hospodářství nestačí na větší věna pro ostatní sourozence. Důsledky toho jsou časté spory dědické a špatné poměry sociální i mravní. Aby byla zjednána odpomoc, bylo by napřed třeba provésti kommasaci, zavésti nedělitelnost zemědělských usedlostí a zabezpečiti ostatním členům rodiny existenci v jiných povoláních. Uskutečnění všeho toho naráží na četné obtíže, zejména na konservativnost obyvatelstva. Mimo to
96 by bylo třeba řešiti otázku, zda stačí stanoviti nedělitelnost jen pro střední usedlosti, jako jest tomu v Čechách, anebo také pro malé usedlosti a j. Poněvadž není dosti půdy pro všechno slovenské obyvatelstvo, jest třeba starati se o příležitost k jinému uplatnění. Otázky tyto sleduje a snaží se po stránce právní vy řešiti ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ostatními příslušnými úřady a organisacemi.
S tím souvisí také otázka slovenských učňů. Jde o to, aby slovenský dorost byl vychováván na zdatné řemeslníky a obchodníky, kterých je na Slovensku, zejména v městech, citelný nedostatek. Tato myšlenka výchovy slovenského dorostu, a to v pokročilých zemích českých, byla sledována již před válkou. Po převratě se věci ujala zemská centrála práce v Praze. Slovenští učňové seznají v Čechách a na Moravě racionelní způsoby hospodaření a práce, a když se vrátí na Slovensko, mohou býti příkladem pro ostatní. Zároveň může tato akce přispěti ke sblížení obou větví národa, české a slovenské. U centrály v Praze bylo zřízeno učňovské oddělení pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, které pracuje za pomoci okresních ústavů práce, slovenských úřadů práce, různých úřadů, korporací (Červeného kříže, státních výchovných ústavů, dorostového sboru pro Slovensko) i jednotlivců jako učitelů, farářů, notářů, obchodníků, slovenských instruktorů pro péči o mládež a pod. Výsledky dosud neodpovídají námaze. Akce naráží na nepochopení Slováků pro výhodu řemesel (některá řemesla jsou na Slovensku pokládána za nedůstojná), na nedůvěru k Čechům a někdy i na obtíže se zaměstnavateli, z nichž někteří nechtějí učně na celé zaopatření. Ze Slovenska však přicházejí většinou hoši zcela chudí. K tomu přistupuje nepatrný rozhled slovenských rodičů a jejich místní patriotism. Naproti tomu mají pro věc velké pochopení čeští živnostníci, kteří mnohdy přijímají učně na celé zaopatření, ano dávají jim i výbavu, ovšem ne ve všech oborech. Ve mnoha oborech může centrála umístiti slovenské a ruské hochy za výhodných podmínek, obyčejně na 3—3 1/2 roku na stravu a byt, někde na celé zaopatření, zahrnujíc v to i ošacení. Výbavu, potřebnou při nastoupení místa, dá někdy Červený kříž anebo okresní péče o mládež. Centrála sleduje situaci učňů i později, informuje se o mistrech, o tom, jak zacházejí s učni, kteří se mají mimo to hlásiti u okresních péčí o mládež. Mistři jsou většinou se slovenskými učni spokojeni, jenom si stěžují na malou úroveň jejich školního vzdělání. Centrála se stará také o zemědělské učně. Do konce roku 1928 umístila 2297 učňů na řemesla a mimo to v zemědělství 803 slovenských a ruských hochů a děvčat. Podobnou akci koná v poslední době i brněnská centrála. Je naděje, že aspoň část učňů, v zemích českých vyučených, se navrátí na Slovensko.
To všechno jsou však jenom některé složky činnosti protiemigrační, jak ji lze u nás prováděti. Nástin protiemigrační akce
7 97 s hlediska zemědělského, jak byl komisi předložen min. radou ing. Pavlem, obsahuje mnoho jiných návrhů, jak přispěti ke zmenšení vystěhovalectví postupným prováděním různých positivních opatření v oboru zemědělské produkce a získáváním nové půdy pro zemědělství, pokud je to možné, a to zejména ve východních částech republiky. K těmto opatřením rázu zemědělského musí přistoupiti další opatření, týkající se průmyslu i jiných odvětví činnosti, jakož i činnost informativní a výchovná, která by eliminovala vystěhovalectví zbytečné a nerozvážné. Všechny tyto zásahy se však nedají uskutečnit najednou, nýbrž jenom postupně a během dlouhé řady let účelnou a intensivní spoluprací všech zúčastněných činitelů.
Důležitost a důsledky vystěhovaleckého problému v Československu vystupují během jednání komise stále více do popředí. Vystěhovalectví se stává problémem stále více aktuálním a naléhavým, který vyžaduje brzkého a pronikavého vyřešení jak s hlediska osob přímo na něm zúčastněných, tak i s hlediska celého národa a státu. Toto národní a státní hledisko vystupuje do popředí zvláště v Československu, odkud se na rozdíl od jiných zemí vystěhovaleckých stěhují příslušníci státního národa více než příslušníci národů menšinových. To je fakt, který by měl vyburcovati všechny naše činitele k spojenému úsilí a ke společné práci pro lepší budoucnost československého lidu doma i za hranicemi a který by měl vésti k těsnému semknutí obou větví národa, domácí i zahraniční. Pokud vystěhovalectví jest a bude u nás nutností, jest životním zájmem vystěhovalců i celého státu, aby se vystěhovalci z Československa usazovali podle možnosti pohromadě, v kompaktních osadách a na vhodných místech, neboť jenom tak budou moci zůstati v hospodářském i duševním spojení s rodnou zemí a bude dána možnost vzájemného blahodárného působení jedné složky národa na druhou. Především ale jest třeba pracovati k tomu, aby československých vystěhovalců bylo co nejméně a za tím účelem usilovati o intensivní využití všech přírodních zdrojů i duševních možností, které jsou skryty v československé půdě a v československém lidu. Tato práce bude míti daleko větší význam a přinese mnohem větší prospěch celému národu a státu, než mnohá jiná činnost, které se dnes věnuje daleko více zájmu i obětí.
98 Jako dodatek k této výroční zprávě připojujeme statistiku československého vystěhovalectví v posledních letech:
I. Cíle československého poválečného vystěhovalectví.
K tomuto trvalému vystěhovalectví jest třeba přičísti ještě sezonní hromadné vystěhovalectví zemědělské bez pasů, jehož přehled nám podává tento obraz.
Pozn.: Statistika evropského vystěhovalectví jest zpracována podle počtu vydaných vystěhovaleckých pasů, statistika vystěhovalectví zámořského podle výkazů paroplavebních společností o vystěhovalcích, převzatých k dopravě.
99 II. Povolání československých vystěhovalců v roce 1928 v kombinaci s cílem cesty.
III. Povolání vystěhovalců v kombinaci se zemí posledního bydliště ( v roce 1928).
Z této tabulky jest také mimo jiné viděti rozdíly mezi vystěhovalectvím ze zemí českých a vystěhovalectvím ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. Vystěhovalectví z těchto dvou zemí posléze jmenovaných jest několikrát větší než vystěhovalectví ze zemí historických.
100 IV. Rozdělení čs. vystěhovalců podle národnosti v roce 1928.
Národnost Celkový počet vydaných vystěhovaleckých pasů Zámořské vystěhovalectví podle výkazů společnosti
československá .... 15710 12269
ruská ....... 2712 1596
německá 4119 642
maďarská 1442 506
polská ....... 260 24
židovská 267 150
jiná 30 4
cizozemci — 269
V roce 1929 byly komisi předloženy tyto písemné referáty:
Min. rada ing. Pavel: Pěstování bource morušového jako jeden z prostředků ke zvýšení rentability zemědělství malorolníků a tím ke zmenšení emigrace.
Vrch. odb. rada dr. Černocký: Repatriace československých příslušníků z ciziny.
Vrch. odb. rada. dr. Rosenkranz: Zpráva o zprostředkování práce učňům ze Slovenska a z Podk. Rusi v živnostech řemeslných a obchodních a v zemědělství.
Min. rada dr. Mrština: Referát o úpravě dědického práva selského na Slovensku.
Frant. Havlíček: Kanada s hlediska československého přistěhovalectví.
Dr. Josef Krakeš: Zpráva o činnosti československé odbočky Mezinárodní péče o vystěhovalce. Československý vystěhovalecký problém s mezinárodního hlediska.
Dr. Jan Žilka: Výroční zpráva komise.
101

Citace:

IV. výroční zpráva komise pro vystěhovalectví a kolonisaci (za rok 1929). TABULKA. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1930, svazek/ročník 11, s. 101-113.