Jest nutno, aby povolení k překročení pracovní doby bylo živn. inspek- torátem podle zák. č. 91/1918 uděleno předem, anebo lze povolení uděliii dodatečně?
Naříkaným rozhodnutím zamítl žalovaný úřad odvolání stěžovatelovo z výměru okresní politické správy v J. H. ze dne 10. září 1926, č. 19406, kterým byl stěžovatel jako majitel firmy B. et. S. v J. H. uznán vinným přestupku § 1 zák. ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n., jehož se dopustil tím, že ve své továrně v době od 15. března do 24. května nechal dělnictvo pracovali přes čas bez úředního povolení. O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil Nejvyšší správní soud toto: Stěžovatel doznávaje, že v době shora uvedené nechal ve své továrně pracovati přes čas, aniž měl k tomu předem úřední povolení, namítá, že přes to nelze jej proto trestati, poněvadž žádal o toto povolení u příslušného živnostenského inspektorátu, který žádosti jeho výměrem ze dne 19. května 1926, č. j. 1180/A-26, vyhověl a snaží se dovoditi, že přes to, že mu tímto inspektorátem uděleno bylo povolení jen pro dobu budoucí, t. j. od 24. května do 6. června 1926, je tím prý sanována i dřívější práce přes čas. Námitka tato jest bezdůvodná. Zákon č. 91/18 zakazuje v § 1 zcela kategoricky, že v podnicích zde vedených nesmí skutečná pracovní doba zaměstnanců trvali zásadně déle než osm hodin ve čtyřiadvaceti hodinách, nebo nejvýš 48 hodin týdně. Jest proto podle § 15 téhož zákona každé prodloužení této pracovní doby zásadně přestupkem. Z této zásady připouští zákon různé odchylky, mezi nimi pak v § 6, odst. 1, též tu, že se za podmínek zde uvedených může povoliti podnikům, aby dočasně prodloužily pracovní dobu. Z této textace zákona jest patrno, že k beztrestnosti prodloužení zákonem stanovené doby pracovní jest třeba, aby jemu předcházelo udělení tohoto povolení a že tedy k beztrestnosti nestačí pouhé podání žádosti, i když se stalo před zahájením prodloužené práce. Namítá-li stěžovatel, že shora uvedeným výměrem živnostenského inspektorátu byla také vyřízena jeho žádost za povolení předem neohlášené práce přes čas v době od 15. března 1926 do 24. června 1926, jest mu v tom dáti za pravdu, leč vyřízení to bylo negativní, toto dodatečné povolení dáno nebylo a nelze proto spatřovali žádnou vadu řízení v tom, že o této okolnosti žalovaný úřad zvláštního šetření nekonal. Že pak živnostenským inspektorátem nemohlo býti ani jinými způsobem »sanováno« nebo »prominuto« ono předchozí přestoupení zákona, plyne již z toho, že se živnostenskému inspektorátu nedostává ani kompetence k trestání přestupků cit. zákona, tím méně ovšem k promíjení trestnosti jejich. Byla proto stížnost zamítnuta jako bezdůvodná.
(Nález Nejvyššího správního soudu ze dne 26. ledna 1929, č. 1557/29.)