NPD documents search: Sociální revue, 11 (1930) - K § 260, písm. a), zákona č. 221/1924 Sb. z. a n.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní.

Sděluje dr. J. Lašťovka.
K § 260, pism. a), zákona, č. 221/1924 Sb. z. a n.
Namítá pak stížnost po té stránce shodně s obsahem odvolání, podaného k žalovanému úřadu, že u stěžovatele nenastala trestnost pro nepřihlášení M. Bůdkové k nemocenskému pojištěni v zákonné třídenní lhůtě z toho důvodu, že B. ještě před uplynutím této lhůty, totiž dne 3. října 1926 v poledne, z jeho domácnosti bez jeho vědomí zmizela, aniž oznámila, kam odchází. Odešla dříve, než stěžovatel mohl ji příměti k tomu, aby mu sdělila všechna data potřebná k řádnému a úplnému vyplnění přihlášky, nařízenému v § 18 zákona čís. 221/1924, takže přes to, že byla již před tím vyzvána, aby data ta uvedla, toho neučinila, a stěžovatel kromě jména neznal ani jejího příjmení, tím méně pak dat ostatních. Těmito údaji, o jejichž pravdivosti a správnosti dovolával
324 se svědectví své manželky, dovozoval stěžovatel a dovozuje také ve stížnosti, že jsou v daném případě takové zvláštní okolnosti, kterými nepřihlášení jmenované jest náležitě omluveno, jak to § 202, písm. а), k beztrestnosti zaměstnavatele vyžaduje. Jde tedy o to, zda neznalost uvedených dat je náležitou omluvou pro to, že stěžovatel М. B. nepřihlásil. Podle názoru Nej vyššího správního soudu nelze pokládati neznalost tu za náležitou omluvu, která by učinila stěžovatele beztrestným. Neboť okolnost, že stěžovateli nebyla — třeba bez zavinění — známa ona data, nezbavovala ho nijak možnosti, aby včas, t. j. nejpozději třetího dne, kdy jmenovaná počala u něho vykonávati službu povinně pojištěnou, učinil přihlášku, jak to předpisuje § 17 cit. zákona, kteréžto opomenutí § 260, lit. a), prohlašuje za přestupek. Neznalost dat těch mohla miti nejvýše za následek, že by přihláška nebyla bývala co do náležitostí § 18 cit. zákona úplná, po případě správná. Zákon prohlašuje v § 260, lit. a), že se přestupku dopouští zaměstnavatel, jenž nevyhoví včas bez náležité omluvy povinnosti ohlašovací, uváděje pod touž literou i další skutkovou podstatu, neučiní-li tak zaměstnavatel správně, při čemž cituje § 18, odst. 1, písmeno a), totiž ustanovení obsahující to, co má přihláška obsahovati. Již z toho se podává, že zákon v prvé ze skutkových podstat v § 260, lit. a), uvedených za trestné prohlašuje nesplnění ohlašovací povinnosti uložené § 17, nikoliv ale nedostatečné, neúplné nebo nesprávné splnění předpisu § 18 cit. zákona, který stanoví, co přihláška zejména má obsahovati. Stěžovatel byl uznán vinným, že nevyhověl včas bez náležité omluvy povinnosti ohlašovací, a nikoli proto, že snad přihláška jeho neobsahovala vše to, co podle § 18 obsahovati měla. To, čím se stěžovatel omlouval a omlouvá, mohlo by snad jej ospravedlnili, kdyby byl podal přihlášku nevyhovující ve všem předpisu § 18 zákona 221/24, ale nelze to pokládati za náležitou omluvu pro nesplnění ohlašovací povinnosti vůbec. A stěžovatel právě pro to byl potrestán, že B. neohlásil. Ani v řízení, ani ve stížnosti pak stěžovatel netvrdil a netvrdí, že přihlášku — třeba předpisu § 18 cit. zákona nevyhovující — podal.
(Nález Nejv. správ, soudu ze dne 24. února 1930, č. 21169/28.)
325

Citace:

K § 260, písm. a), zákona č. 221/1924 Sb. z. a n.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1930, svazek/ročník 11, s. 336-337.