§ 2, odst. 1. zák. č. 221/1924 Sb. z. a n.

— Poměr učňovský mezi synem a otcem nezakládá pojistné povinnosti, nebуlа-li uzavřena smlouva učební. — Nárok na vуkonávání prací jest pouhým indicem, svědčícím smlouvě pracovní, je-li její existence sporna.
Platebním výměrem ze dne 22. srpna 1927, č. 506, předepsala okresní nemocenská pojišťovna v Žatci Aloisu Polánkovi, mistru kovářskému v Skupicích, za syna Františka za dobu od 1. července 1926 do 31. července 1927 pojistné nemocenské, invalidní a starobní částkou Kč 396,02. Ke stížnosti Aloise Polánka okresní správa politická v Žatci výměrem z 2. listopadu 1927, č. 34496, vyslovila, že Franlišek Polánek v učení u svého otce pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří nepodléhá, poněvadž podle § 2, odst. 1., zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., podléhá pojistné povinnosti jen ten, kdo vykonává práce na základě smluveného poměru pracovního, služebního nebo učňovského, kdežto v daném případě nebyl učňovský poměr založen úmluvou, nýbrž jednostrannou vůlí otce, následkem čehož chybí předpoklad uzavření
607 učednické smlouvy pro vznik pojistné povinnosti. Odvolání stěžující si pojišťovny z tohoto výměru zemská správa politická naříkaným rozhodnutím nevyhověla a potvrdila v odpor vzatý výměr z jeho důvodů, k nimž podotkla, že »když následkem toho, že v daném případě nebyla mezi otcem a synem uzavřena řádná smlouva učební a nenabývá tudíž poměr mezi mistrem a učedníkem žádných právních účinků, jež s uzavřením smlouvy té spojuje živnostenský řád (§ 99), nemůže z těchto příčin také mezi řečeným otcem jako zaměstnavatelem a synem jeho jako zaměstnaným vzniknouti řádný právní poměr, zakládající pojistnou povinnost podle § 2 uvedeného zákona č. 221/24. Zákon č. 221/24 uvedením, slov »na základě smluveného poměru« v § 2 chtěl jistě a contrario vysloviti, že tam, kde smluveného poměru není, jako mezi rodiči a dětmi, pojistná povinnost nenastává, nýbrž nanejvýše je možné pojištění dobrovolné, jak bylo stanoveno v § 2 starého nem. zákona ze dne 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n. Pojistná povinnost předpokládá nyní nejen faktický výkon práce, nýbrž i právě smluvený poměr, kterýž v tomto případě nestával«. O stížnosti, již na toto rozhodnutí podala okresní nemocenská pojišťovna v Žatci, uvážil nejvyšší správní soud toto: Podle § 2, odst. 1., zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. а n., o pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří jest pojištěním povinen a podle tohoto zákona pojištěn, kdo ..... vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního nebo učňovského a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Z tohoto předpisu se podává, že vznik pojištění nepojí se k pouhému faktu vykonávání prací nebo služeb, nýbrž že k tomuto faktu musí ještě přistoupiti právní titul, smluvený poměr pracovní, služební nebo učňovský, takže pojistný poměr vyžaduje k svému vzniku uzavření smlouvy služební (učňovské) a zahájení prací nebo služeb na základě této smlouvy (srovnej na př. nález Boh. A 6480). Jen tenkráte, jsou-li splněny v konkrétním případě oba tyto předpoklady, jest dána pojistná povinnost podle citované normy. Žalovaný úřad popřel existenci pojistného poměru, zjistiv, že tu není smluveného poměru učňovského po rozumu cit. § 2, odst, 1., ježto v daném případě učební poměr nebyl založen smlouvou, nýbrž jednostranným rozhodnutím otcovým na základě práv a povinností otcovských. Stížnost připouští, že učební poměr v daném případě vznikl tím, že otec přikázal synovi, aby byl u něho učněm. Míní však, že i tím vznikly pro každou ze stran jisté závazky a jistá práva, jak o nich mluví živnostenský řád. Ačkoli otec nadále může vykonávati nad synem práva, vyplývající z moci otcovské, nemůže nedbati přece povinností, které mu oproti synovi jako učni ukládá živnostenský řád. Jakmile však poměr učňovský vznikl, není podle názoru stížnosti žádného právního rozdílu mezi postavením tohoto učně a postavením jiného učně. Upozorňuje na judikaturu tohoto soudu, jež prý prohlašuje za podstatnou známku služebního poměru, že zaměstnavateli, přísluší nárok na vykonávání služeb. Za tohoto předpokladu jest prý i pojistně povinným poměr učňovský mezi otcem a synem, zvláště když se podřízenost synova manifestuje faktem, že jde o poměr, kterým se má získati oprávnění k živnosti řemeslné. Stížnosti nelze přisvědčiti. Jak již řečeno, jest nezbytným předpokladem pojistné povinnosti podle cit. § 2, odst. 1., existence smlouvy služební nebo učňovské. Aby došlo ke smlouvě vůbec, tedy i ke smlouvě služební nebo učňovské, třeba projevu souhlasné vůle smluvních stran, že k takovémuto souhlasnému projevu vůle stran v daném případě mezi Aloisem Polánkem a jeho synem Františkem (resp. jeho opatrovníkem) nedošlo, stížnost, jak uvedeno, připouští. Netvrdí-li však stěžovatelka, že smlouva učňovská uzavřena byla, je míti za nesporno, že smlouvy učební tu není. Tento nedostatek nelze suplovati okolností, že Aloisů Polánkovi přísluší vůči synu Františku nárok na vykonávání služeb, neboť tento nárok a jeho rub, podřízenost a vázanost na rozkazy otcovy, může vyplynouti i z jiného právního
608 titulu nežli ze smlouvy učňovské, tak zejména může býti výronem moci otcovské nad nezletilcem (§§ 139 a 140 o. z. o.),v jež zahrnuje mezi jiným povinnost a právo otcovo, nezletilé dítě vychovati a vyučovati, říditi jeho jednání a požadovati poslušnost jeho. V nároku na vykonávání služeb judikatura tohoto soudu spatřovala jedině indic, svědčící smlouvě služební, byla-li její existence sporna (srovnej na příklad nález ze dne 4. června 1929, č. 10667/29, Boh. A 3977/24, 4330/25, 7129/28 a j.). Ježto jest nesporno, že k uzavření smlouvy učňovské nedošlo, nedostává se předpokladu pojistné povinnosti podle § 2, odst. 1., zák. č. 221/1924 a nelze shledati nezákonným, když žalovaný úřad vyslovil, že tu není pojistného poměru podle citovaného § 2, odst. 1. Pro otázku, zda jest tu pojistný poměr podle cit. § 2, odst. 1., jest jedině rozhodné splnění podmínek tohoto předpisu a je bez právního významu otázka, zda a pokud sporný poměr vyhovuje jako učňovský poměr předpisům živnostenského řádu. Stížnost ještě uvádí, že slova »smluvený« užívá zákon nikoliv v protivě k slovu »nesmluvený«, nýbrž k slovu »nucený« a chtěl, prý tím vyloučiti z pojistné povinnosti práce káranců a trestanců, práce ve veřejných stravovnách, práce vojínů, zajatců a vůbec osob, poukázaných k práci na základě donucovacích předpisů právních. I kdyby měla stížnost pravdu, že účelem slůvka »smluvený« — kterým nový zákon č. 221/24 doplnil dosavadní definici pojistného poměru zákona č. 268/1919, kterou jinak bez podstatné změny převzal — bylo vyloučiti výslovně práci nucenou, zάkοn tím nijak nevyloučil výklad, který byl slovům »poměr pracovní, služební nebo učňovský«, použitým ve stejné spojitosti v zákoně č. 268/1919, přikládán v praxi a ustálené judikatuře tohoto soudu, kterýžto výklad se kryje s tím, co bylo vpředu řečeno o pojmových složkách pojistné povinnosti. Ba připojení slůvka »smluvený« svědčí spíše tomu, že zákon tím chtěl přímo přisvědčiti dosavadnímu výkladu. Z těchto úvah dospěl nejvyšší správní soud k zamítnutí stížnosti jako bezdůvodné.
(Nález nejv. správ. soudu ze dne 31. května 1930, č. 12858/28.)

Citace:

§ 2, odst. 1, zák. č. 221/1924 Sb. z. a n.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1930, svazek/ročník 11, s. 619-621.